Pro toto číslo jsme vyzpovídali i pana učitele Salvetra, který se školních zájezdů a podobných akcí účastní poměrně hojně, aby se s námi podělil alespoň o zlomek ze svých zážitků.

Co vy a zahraniční zájezdy, je nějaký, na který myslíte, že nikdy nezapomenete?

„Ano, myslím, že mezi špičku patří zájezd do mnichova, který jsem absolvoval s paní učitelkou Boučkovou a dalšími dvaceti studenty. Každému bude jasné, v čem tkvěl problém, když řeknu, že náš řidič se jmenoval Karel. Kromě toho, že na srazech byl buď moc brzy nebo nás naopak nechal pěknou chvíli čekat. Občas, přiznávám, to přišlo vhod, obzvláště když jsem musel na olympijském stadionu přelézat ochranné bariéry, protože jsem samozřejmě věděl, kam chci jít, ale cesta byla tak nějak ne podle mých představ. Karel neuměl pořádně zacházet nejen s navigací, ale potíže mu dělal celý autobus. Před hotelem si dokázal vytvořit parkovací místo odsunutím několika vozidel, a to, že to není úplně v pořádku, zjistil až ve chvíli, kdy dostal anonymní vzkaz, že mu autobus zapálí. Ani při cestě zpět nezklamal. Ve chvíli, kdy se v autobuse z ničeho nic zapnul úsporný režim, on si šel raději zapálit. problém spočíval hlavně v tom, že v autobuse byli studenti, kteří se ještě ten stejný den chystali na maturitní večeři. I to ale Karla nechalo naprosto klidným, a tak když se autobus do kopců táhl rychlostí třiceti kilometrů za hodinu, odvětil jen, že alespoň nesrazíme žádnou srnku nebo zajíce.“

Účastníte se i lyžařských a vodáckých kurzů, jsou nějaké historky, které byste rád zmínil?

„Vodáky i lyžáky jsou studnicí historek. Zmíním tedy jen to, co mi jako první vyvstane na mysli. na lyžácích asi vždy třída nejraději vzpomíná na karamboly svých spolužáků. Občas získáte do skupinky člověka, který vás na každém kroku dokáže překvapit (anebo sejmout, praštit, podrazit nohu, lyži, vás celého anebo jen ztratit na lanovce hůlku a tvrdit, že naštěstí spadla na dobré místo). Z vodáků často vzpomínám na večer, kdy jsme zkusili (k nelibosti majitelů), kolik lidí se vejde do stanu. nakonec vyhrál sportovní přístup vlastníků stanu, protože jim jeden člen pedagogického doprovodu vysvětlil, že mohlo být i hůř, protože jsme také mohli chtít vyzkoušet, kolik se do stanu vejde lodí.“

R.Salvetr