Paní Homolkovou jistě není třeba představovat – znáte ji určitě všichni. A pokud náhodou ne – je to ta milá paní z bufetu, která vám zachraňuje život před bídnou smrtí hladem a která dobrým kafem i vlídným slovem rozjasňuje váš den. Pro toto číslo jsem jí položila pár otázek o její práci, zákaznících i ekologii.
Jak jste se dostala k této práci?
O této práci mi řekl kamarád, který už to tady na škole provozoval, ale chtěl to tady ukončit. Já jsem v té době zrovna nic neměla, tak jsem to vzala.
Co Vás na ní baví nejvíc?
Nejvíc mě baví, že jsem pořád s váma mladýma, hezky si tu povídáme, nakrmím vás… To je hlavní. Vy jste spokojení, já jsem spokojená… Asi tak, že to mezi námi funguje.
Jaký je rozdíl mezi tím, co si kupují studenti a co učitelé?
Celkem v tom rozdíl není, protože někteří učitelé si taky koupí párek v rohlíku jako děti, jedná se i o sušenky typu Polomáčené nebo Bebe… Učitel versus žák je na stejné úrovni, produkty, které si kupují, jsou v podstatě stejné, nijak zásadně se neliší.
Jaké jídlo si studenti kupují nejčastěji?
Určitě ten párek v rohlíku, slaninový rohlík, pizza rohlík. Ze sušenek to jsou Bueno, Polomáčené nebo Bebe.
Kdy je v bufetu největší nával? V kterých hodinách je to pro Vás nejnáročnější?
První a druhá přestávka a potom přestávky kolem půl dvanácté, půl jedné, kdy už máte volno na oběd. Někdo na oběd nechodí, tak přijde sem. Studenti tu také chodí do klubovny.
Pamatujete si stálé zákazníky?
Tak těch je spoustu a skoro všechny, co sem chodí, znám třeba i podle jména. Vždycky něco prohodíme, někteří jsou tu skoro každou přestávku.
Jak je to s ekologickou stránkou provozování bufetu?
Určitě bych byla radši, kdyby si žáci pořád nebrali sáčky z igelitu, ale když ví, že to hned sní, aby si je vůbec nebrali.
Nejradši bych používala papírové sáčky, ale ty by prostě vyšly draho, nemohla bych je dávat zadarmo. Jeden papírový
sáček vyjde na korunu padesát, takže to už je dost finančně náročné. Tady ty igelitové kupuju sto kusů za čtrnáct korun.
Na kolik by vyšly papírové? Na sto korun a víc, to už se prostě nevyplatí. Takže určitě bych byla radši, kdyby se používaly ty papírové, ale spíš by bylo lepší, kdyby si studenti nosili svoje sáčky. Ty můžou používat i opakovaně,
jeden den si koupí rohlík a druhý den ten sáček můžou použít znova. Takže asi nejlepší by bylo, kdyby si studenti nosili buďto svoje sáčky, nebo aspoň aby každý rohlík nechtěli zabalit zvlášť.
Paní Homolkové děkuji za rozhovor a doufám, že vy, studenti, jste se dozvěděli něco nového, nebo že se dokonce rozhodnete šetřit životní prostředí i takovou zdánlivou maličkostí jako tím, že při dalším nákupu použijete vlastní sáček 🙂
Hana Fialková, Psanec