To, že si ranní kávu zamícháte propiskou, jako by předznamenávalo průběh celého dne. Když se vám konečně povede napotřetí vyjít z domu s houskou v ruce a s desetiminutovým zpožděním k tomu, říkáte si, že nemůže být hůř. Málem vás sice povalí sousedův pes, který si “chce prostě jenom hrát”, ale vy stále máte optimismus na tváři. To, že se první den ztratíte, je v podstatě normální situace, protože naprosté zmatení je stav mysli, který vás bude v průběhu studia provázet a stane se z něj váš věrný přítel. Proto nezoufejte, když vystoupáte do třetího patra, kde se dozvíte, že vaše třída se nachází jen o dvě patra níž. Stále máte třicet vteřin na to, abyste seběhli schody a smetli tři učitele svým zběsilým úprkem, toužíc po včasném začátku vašeho vzdělávání. Ano, možná by stálo za to si najmout průvodce nebo přinejmenším obměkčit školníka, aby vás svezl výtahem.

Pak už současně s učitelkou vběhnete do třídy a pozdravíte ji zdvořilým “brej den”. Vtom na vás upře pohled téměř třicet párů očí a vám nezbyde nic jiného než nahodit úsměv a tvářit se, že tohle je součást vašeho každodenního tréninku v rámci přípravy v soutěži “O pohár starosty Klatov”. Učitelka se na vás usmívá a vy nabýváte dojmu, že dokáže látku vysvětlit i šimpanzovi. Za pár minut zachrchlá rozhlas, kdy vám do uší zazní nejspíš poslední optimismus na příští roky vašeho života. Pak už vyfasujete klíče, které v nejbližší době stejně ztratíte a budete se po škole nenápadně plížit v teniskách. 

Následuje už jen letmá prohlídka školy, kde jediné, co si pamatujete, je bufet a laboratoř biologie, ze které jste omylem vypustili dvě morčata, která zamířila rovnou do bufetu. To už vaše třídní začíná zuřit a vy se v naději, že vás nenajde, pokusíte schovat do chemické laboratoře, kde vás naštěstí nenapadne vypít zmenšovací lektvar, který spatříte na horní poličce v lahvi s nápisem HCl. Pak už se, sice nechtěně, seznámíte s ředitelem gymnázia, ale alespoň si vás budou pamatovat, že?

Upřímně doufám, že jste měli lepší svůj první den, než ten, který je popsán v této fikci, a že ta dvě morčata jsou stále na svém místě…