Dobře, to zní trochu dramatičtěji, než to vlastně je. A taky to není tak úplně pravda. Jde o tohle – už jste se někdy vyloženě načapali, že jste na dané sociální síti bezdůvodně? Možná jste se někdy pohlceni algoritmem dostali do těch nejzvláštnějších končin internetu, stejně jako já.
A tak mě zajímá: je to vážně tak nedílná součást našich životů, vzhledem k tomu, že tam svůj čas tráví pravidelně většina z nás? Budu si teď víc všímat světa kolem sebe, když už nemám žádné rozptýlení?
Den 1
12:44
Ve chvíli, kdy bych dřív sáhla po telefonu, teď jen zírám do zdi. Asi to vyjde nastejno, akorát teď si ještě rychleji uvědomuju, že bych možná mohla začít dělat něco smysluplného.
22:46
S ponížením a studem stahuji z Google Play Instagram. Budu muset trochu upravit pravidla, jelikož už dnes se ukázalo, že v karanténě se doopravdy nedá žít bez kontaktu s okolním světem, tedy pokud se dobrovolně nechcete zbláznit. Takže jak už jsem si myslela, Messenger budu muset používat dál (prosím nenuťte mě čelit distanční výuce o samotě!). A taky výše zmíněný Instagram, jelikož ne všichni používají k psaní zpráv právě Messenger.
Když to tak pročítám, tak to vypadá hrozně špatně. Vlastně jako by se nic nezměnilo. Změna pravidel, plán je následující: vypnu si veškerá oznámení a na zprávy budu moct odpovídat jenom v osm hodin večer a ráno (takže spíš jenom večer, haha) a psát je jenom v urgentních případech.
Den 2
Prokrastinace je najednou nějaká těžká. Vážně jsem dneska uklidila koupelnu, a to jenom proto, že se mi seknul počítač?
Den 3
Popravdě, přemýšlela jsem, jestli má tenhle „experiment“ vůbec cenu, vzhledem k tomu, že jsem už v první den musela stanovit výjimky. Ale myslím, že právě o tom to celé je – už teď se ukazuje, jak nepostradatelné můžou sociální sítě být.
Den 4
Najednou má člověk nějak víc času. Nebo toho minimálně za den udělá mnohem víc. Nejde ani tak o to, kolik času jsem dřív na telefonu trávila (fakt to nebylo moc!), ale o to, že najednou už nemáte volbu mezi scrollováním a děláním něčeho smysluplného. Takže se do dělání něčeho prostě pustíte hned!
Den 5
Z Google Play stahuju tentokrát aplikaci Novinky. Další věc, která mi totiž z Instagramu chybí, jsou zprávy.
1. týden
Možná ze zvyku se občas, když zrovna nemám co dělat, přistihnu, že bych si ten Instagram klidně otevřela. Ale nechybí mi. Asi proto, že mi přijde, že vlastně o nic nepřicházím. Ale stejně ještě nejsem úplně vyrovnaná s tím, že už bych ho třeba neotevřela nikdy… dává to vůbec smysl?
Den 9
Čekala jsem, že mi tahle výzva budě dělat ze začátku problém, ale pak si na tenhle nový režim zvyknu. A ono je to naopak! První dny jsem si tu „svobodu“ užívala, a teď si občas říkám, že by se vlastně tolik nestalo, kdybych se podívala, co je nového…
Den 11
Myslím, že velkým důvodem, proč sociální sítě používáme je ten, že je to jedna z nejspolehlivějších činností pro zahnání nudy. I když to je asi tak všechno, k čemu jsou v tomhle ohledu dobrý. Takže úkol zní jasně – najít mnohem lepší způsoby zahánění nudy!
Den 13
Tak trochu jsem čekala, že zaznamenám nějakou změnu ve svém myšlení, nebo dokonce zdravotním stavu. Věta „To máš z toho, že pořád čumíš do toho mobilu!“ se totiž za poslední léta propašovala do slovníku nejednoho (pra)rodiče. Ale pokud ji slýcháte často, mám pro vás dobrý argument – po skoro dvou týdnech „nečučení do mobilu“ se můj psychický ani fyzický stav nijak nezměnil.
2. týden
Asi je vám jasné, že nejsem první člověk, který „insta detox!“ zkouší. Ale přijde mi, že na všechny, co ho vyzkoušeli přede mnou měl blahodárné účinky. Jeden z nich mě docela zaujal: jelikož se najednou nemusíte zabývat ostatními, máte víc prostoru na své vlastní kreativní myšlenky. No, moje kreativní myšlenky se nedostavily. I když, asi mě to i těší. Beru to tak, že na mě sociální sítě nemají zas tak velký vliv, jak jsem se bála.
Den 16
To, že jste na svém mobilu závislí prý poznáte tak, že máte panický strach z toho ho mít pryč z dosahu. Nemít možnost zkontrolovat, jestli vám někdo nepsal, nebo jestli o něco zrovna nepřicházíte. Myslím, že do takového stavu jsem se nikdy nedostala. Tak proč bych se rozhodla toho všeho vzdát, když vlastně o nic nejde?
Nejdřív jsem se „načapala“ a od té doby jsem si zbytečnost sociálních sítí uvědomovala čím dál častěji. Tak jsem přestala sledovat influencery, které jsem vlastně ani sledovat nepotřebovala. To bylo docela dobrý rozhodnutí, jelikož vážně nemusím vědět, podle koho cvičí Anička Šulcová dneska. A tím pádem jsem na Instagramu netrávila tolik času. Ale stejně tam nějaký byl, a právě během něj jsem si začala uvědomovat, že to vlastně zas taková zábava není. A že bych mohla dělat mnohem lepší věci.
Den 19
Když jsem psala, že najdu mnohem lepší způsoby zahnání nudy, určitě jsem tím neměla na mysli Netflix. Ovšem tomu se to poslední dny celkem dařilo. Tak znova.
3. týden
Říká se, že po jednadvaceti dnech dělání konkrétní věci každý den se z ní stane návyk. Zvykla jsem si na svůj nový režim? Ano. Chtěla bych v něm setrvat i po konci výzvy? Ne.
Den 25
Na tom návyku možná něco bude. Poslední dobou už mě nenapadají žádné nové poznatky, které bych vám tady mohla sdělit.
4. týden
Nechápu to. Ty čtyři týdny utekly tak rychle, a najednou už mi zbývá jen jediný den. Nemyslím si, že tenhle měsíc byl nějakou drastickou změnou mého života, na kterou bych si pamatovala dýl, než pár let. Ale myslím, že mě změnil.
Den 30
A je to tady, poslední den! Je pravda, že se trochu těším, že zase uvidím „co se děje ve světě“. Ale zároveň vím, že některé své staré návyky změním. Už nechci sahat po telefonu, když se budu nudit. Nic dobrého z toho stejně nevzejde, takže myslím, že nápad s jeho kontrolováním v jeden určitý čas není úplně k zahození. A taky už nechci na Instagramu klikat na tu malou lupu vlevo dole, která vás pohltí, ani nevíte jak.
Možná vás napadlo, že jsem se tu snad ani jednou nezmínila o Youtube. To proto, že mi vůbec nechyběl (nebo nechybělo?). Teda až na to, že jsem si některé písničky musela pouštět přes Soundcloud. Od teď už chci každopádně Youtube otevírat jen v případě, že tam půjdu vyhledat něco konkrétního, ne brouzdat se doporučenými videi. Pamatuju si, že přesně tahle myšlenka se mi před měsícem zdála šílená a nereálná. A hele teď!
konec
Po měsíci otevírám Instagram a… vážně jsem jeden měsíc čekala na tohle? Pochopitelně, na Instagramu se vůbec nic nezměnilo, zato na mně jo. Přijde mi, že stejní lidé přidávají stejné příspěvky, a jestli mě to nebavilo předtím, tak teď už vůbec ne. Samozřejmě, pořád si myslím, že se tam dá najít plno zajímavých a inspirativních věcí, možná že to je důvod, proč ho i přes to chci používat dál.
Takže, co je vlastně jinak?
Sleduju o několik lidí míň a už nemám potřebu se jen tak brouzdat po sociálních sítích. Ještě bych neřekla, že jsem se za ten měsíc naučila se svým časem nakládat o mnoho lépe, ale myslím, že jsem na dobré cestě. A to je asi to hlavní, co mi to dalo. Ten první krok.