Tak schválně, kdo se někdy necítil ztracený? Minimálně první den na gymplu nejspíš většina. Ono najít zde třídu, když přijdete z vesnický malotřídky, není zrovna dvakrát jednoduché. A když se zrovna neztrácíme sami, tak ztrácíme naše věci. V dnešní době, kdy myslíme na několik věcí najednou, to není nic neobvyklého. Mnohdy to může být dost nepříjemné, takže jsem si tady připravila pár tipů, jak neztratit sebe ani peněženku či mobil.

Když je kapsa prázdná

První věc, která by se slušela napsat, je nepanikařit, ale ono je to v tu chvíli dost těžké. Určitě je fajn pochlubit se se svojí narůstající sklerózou (nebo smůlou) kamarádovi, protože je lepší, když se vám smějí všichni než nikdo. A i když si ztrátu uvědomíme zrovna nad talířem svíčkové ve školní jídelně, určitě neotálet a vystřelit jako blesk na místo, kde byla ona věc spatřena naposledy. Jak prosté, milý Watsone. 

A protože víme, že štěstí přeje připraveným, existuje pár jednoduchých a nikterak převratných způsobů, jak o věci nepřijít. Jelikož malé věci se ztrácí nejlíp, začnu od mobilu a peněženky. 

V mobilu existuje funkce „Najít telefon”. Ne všichni ale mají neustále zaplou polohu a data. Je lepší na to jít od lesa. Jestli spoléháte na slušné lidi, je dobré dát si na tapetu text ve smyslu, že pokud někdo najde tento telefon, ať prosím zavolá na číslo „xy” (je dobré uvést třeba mamčin telefon nebo sourozencův). Vyzkoušeno, funguje. 

V případě ztráty peněženky je to trochu těžší, protože tu si většinou neprozvoníte. Říkám většinou, protože už existuje i chytrá peněženka, u které to jde. Základ je prevence. Proto je fajn, když zbytečně nespěcháme. Nejen, že budeme v menším stresu, ale nejspíš budeme chodit často pozdě. Ale pořád lepší přijít pozdě kompletně vybaven, než včas a bez občanky. Což mě přivádí k tomu, že mít všechno na jednom místě může mít za následek efekt „všechno nebo nic”. Ztratíme všechno a nezbyde nám nic. Mít ve věcech systematický nepořádek není úplně na škodu. 

Kde to sakra jsem?

Tou ještě víc nepříjemnou variantou je, když ztratíme sami sebe. Tentokrát ne v duševním slova smyslu, ale v tom, že jsme místo do bodu B došli do bodu C, a když se hodně zadaří, tak dokonce do bodu Z. Tady bych s dovolením vyzdvihla pro někoho dost „profláknutou” aplikaci Mapy.cz. Je zde možnost si mapy krajů stáhnout a používat offline. Protože ne všichni mají data, žejo. Jestli však jste jó-zálesák, existují i jiné metody, jak najít sever nebo nádraží. Nejjednodušší je někoho se prostě zeptat. Když je ovšem koho. Slušnost je výsadou, která se určitě hodí a pozdravem a kouzelným slůvkem nikoho nezarmoutíte. Pokud jste však uprostřed lesa, kde Klub českých turistů nemá proužky na stromech, je dobré postavit si chýši a nasbírat dřevo na oheň. Ne, to byl vtip, oheň v lese nerozdělávejte. Když jste na místo došli, musíte se z něj nějak dostat ven. Opět přichází rada nad zlato, nepanikařte. Pokud víte, odkud jste přišli, stačí se prostě vrátit. Vše záleží na konkrétní situaci a počtu lidí, kteří absolvují výpravu. Když jdete sám se psem, asi není úplně dobrý nápad se rozdělit. 

Co říct závěrem

Vzhledem k tomu, že nejsem žádný velký cestovatel, mohou mé rady působit poněkud amatérsky a problém, že se ztratíte při rodinném výletu na Boubín, není možná dost velký. V době technického pokroku je celkem zbytečné připomínat rady o mraveništích, vrhu stínu nebo Polárce. Přesto, když už se do takovéto svízelné situace dostanete, je fajn si připomenout, že žádná kaše není tak horká, jak se uvaří. A občas z toho může být i dobrá historka.