Protože letošní školní rok se v mnoha ohledech lišil od všech předchozích, rozhodli jsme se podívat se za ním očima čtyř studentů – dvou, kteří už jak učitele a jejich způsob výuky, tak i naše gymnázium celkově znali a chystali se jej opustit, a dvou, kteří do samotné budovy chodili pouze měsíc na podzim a pořádně se do ní dostali až na jaře a učitelé i spolužáci pro ně byli novými lidmi. Za primu tak v rozhovoru mluví Justýna Matějková a Magdalena Cariková, zatímco za letošní maturanty Jakub Kislinger a Patrik Prošek. Vnímali distanční výuku jinak, nebo na všechny dolehla? Jak vnímali online hodiny, popřípadě způsob, jakým s nimi učitelé komunikovali? A byl pro ně velký jarní návrat těžký?
Když jste se vrátili v září do školy, čekali jste, že domů půjdete tak brzo?
Justýna: Trochu jsem to tušila, ale trochu jsem byla i překvapená.
Magda: Já jsem třeba myslela, že na podzim, jak je ještě teplo, že se ten virus stáhne, a na zimu, když je takový to chřipkový období, že se zase nějak rozjede. Ale takhle brzy jsem to fakt nečekala.
Kuba: Jelikož byly školy většinou to první, co se zavíralo, tak mi bylo jasný, že je zase zavřou první co nevidět. Takže jo, čekal jsem to.
Patrik: Já nevím, jestli jsem čekal, že nás domů pošlou hned po měsíci, ale myslím, že ty čísla byly strašný a že bylo jasný, že někdy nás tam určitě pošlou.
Jak jste vnímali přechod na distanční výuku z prezenční?
Justýna: Tak my jsme dřív používali Teams, takže to pro mě bylo takový zvláštní, nicméně naučili nás to ve škole a po nějaký době už jsem si zvykla a bylo to dobrý. Nějaký věci v distanční výuce mě bavily víc, nějaký zase míň, ale určitě se mi víc líbila škola normálně.
Magda: My jsme taky měli Teams minulý rok, takže Classroom byl jinačí, spíš jako jednodušší, bych řekla. Protože v tom Teamsu je strašně tlačítek, nevíte kam klikat. Naučili nás, jak se s tím dělá, a bylo to v pohodě.
Kuba: No, my to měli blbý, protože jsme maturanti a zkuste si připravovat se na maturitu z domova bez učitelů. Je to docela na prd.
Patrik: Špatně. To už jsem měl tu zkušenost z jara a nechtělo se mi být doma v izolaci. A taky jsme byli maturitní ročník, takže to bylo dost těžký.
Jak se vám líbil přístup učitelů v distanční výuce?
Justýna: Někteří nám dávali za celou hodinu jen poznámky, ale u nějakých se mi líbilo, jakým způsobem nám online hodiny dávali, protože byly zábavný, často jsme hráli i hry a bylo to fajn. Myslím, že většina to vzala dobře a chápala naši situaci, že jsme teprve nastoupili a hned musíme přejít na distanční výuku.
Magda: Ono bylo dobrý, když jsme ty učitele vůbec slyšeli. Ale když jo, tak někteří byli fajn, že nám řekli, co se má dělat, co si máme zapsat a tak. Ale potom tam byli učitelé, kteří nám řekli nějaký úkol a úplně nám nevysvětlili, jak se to má dělat, takže to bylo takový blbý, protože jsme si to nemohli říct z očí do očí.
Kuba: Za mě například vyzdvihnu paní učitelku Jílkovou a pana učitele Panoše, protože, neříkám, že ostatní ne, ale ti, co učí mě, se naučili používat jak tablet, tak kameru, aby ve výsledku nahradili to, že jsme nemohli být ve škole a koukat na tabuli, takže oni psali na tablet a my to všechno viděli. To bylo super. A semináře třeba byly ve výsledku všechny fajn, ale co se týče těch normálních hodin, tak tam byli ti učitelé, kteří na to dlabali a bylo to blbý. Jenom třeba posílali úkoly a nic víc.
Patrik: My jsme taky měli tyhle dva druhy učitelů. Jednak to byli ti, kteří nám posílali jenom úkoly na samostudium a jinak se za celou distanční výuku třeba vůbec neozvali a neměli jsme ani online hodiny. Ale pak tu byli učitelé, kteří se snažili, abychom to pochopili i v tý distanční výuce. Takovou zkušenost mám právě se seminářema a s angličtinou, na kterou jsme měli naší třídní učitelku paní Geňatovou, která tu distanční výuku brala zodpovědně a snažila se.
Jaké byly plusy a mínusy distanční výuky? Pár příkladů třeba.
Justýna: Chyběli mi spolužáci, byla to nová třída, kterou jsem moc neviděla. Pak taky víc domácích úkolů, což ale jakoby chápu, protože za to menší množství online hodin se to nedalo stihnout. Celkově mi chybělo školní prostředí, ale jinak si myslím, že to nebylo až tak hrozný.
Magda: Mě žádné plusy nenapadají. Ale mínusy byly třeba to, že nešlo spojení, že jsme se neslyšeli a sekalo se to.
Kuba: Tak mohli jsme si přispat, mohli jsme být na hodině v pyžamu, pokud jsme neměli mít zaplou kameru, a poslední půlrok jsem se učil jenom to, co jsem potřeboval. A mínusy… všechno ostatní. Nebyli jsme ve škole, nebyl jsem v kontaktu, fyzickým, s nikým a tak dál. Nebylo to úplně ideální, ani to učení.
Patrik: Já souhlasím s tím, co bylo řečeno, ale za mě největší plus byl ten, že jsem si mohl sám zorganizovat čas. To znamená, že místo abych se učil na průběžné testy, které byly ve škole, tak jsem se učil na přijímačky a potom na maturitu a to mi pomohlo. Nevýhodou pro mě byla izolace, kdy jsme byli zavření doma a neviděli jsme svoje spolužáky. To pro mě byl asi největší mínus.
Je tu něco z plusů, které byste chtěli ponechat v prezenční výuce?
Justýna: Teď mě zrovna nic nenapadá.
Magda: Mě taky ne.
Kuba: Lepší využití Disku, než bylo dřív, nebo Classroomu nebo všeho možného.
Patrik: Já souhlasím. Určitě zpřístupňovat víc materiály na nějaké dlouhodobé úložiště.To si myslím, že by mohlo usnadnit hodně práce.
Co si myslíte, že se fakt nepovedlo? Třeba co se dělo ve škole, ale při distanční výuce ne?
Magda: Třeba hodiny češtiny online byly naprostý katastrofy, protože tam učitele nikdo nevnímal, furt někdo vyrušoval, neodpovídal, když měl něco přečíst, nevěděl, kde jsme. Prostě bylo to hrozný.
Justýna: Je pravda, že jeden velký mínus bylo to, že spolužáci nikdy nedávali pozor, vyrušovali, nebo si vymýšleli, že jim třeba nefunguje internet, i když bylo očividný, že všechno funguje, ale prostě nechtějí. Takže to se přiznám, že mě taky vytáčelo.
Kuba: Já myslím, že největší mínus byl loňský rok, kdy učitelé v životě nebyli seznámeni s tím, jak by se mohla distanční výuka provádět, a lusknutím prstů to měli za úkol. Nějaký se chytili suprově a pak většinou ti, co už budou za chvíli v důchodovým věku, to silně nedávali a myslím, že se na nás silně vykašlali, protože to ani nebylo povinné. Nejhorší byl ten přechod, kdy nikdo nebyl připravený. Jak pracujeme s technologiemi, tak pracuje možná pár vyvolených, ale určitě ne s těmi, které pomůžou při distanční výuce.
Patrik: Za mě se nepovedlo sjednotit úroveň výuky, protože každý z učitelů učil jinak. Jak jsem říkal, byli učitelé, kteří se fakt snažili, abychom to pochopili, dávali nám úkoly, a pak ti, kteří se vůbec neozvali. Nevím, jestli to třeba bylo tím, že neexistoval žádný dozor, ale myslím, že ta rozdílná úroveň nejen mezi třídami, ale i v rámci jednotlivých tříd mezi předměty byla asi nejhorší. Možná by měl existovat jednotný klíč, jak provádět distanční výuku, kolik dávat úkolů a tak dál, aby se tohle nedělo. Na to už je pozdě, ale tak aspoň jsme poučený.
Když jsme mluvili o tom, že jsme se nemohli vidět s kamarády – vynahrazovali jste si to nějak?
Justýna: Bylo pár kamarádů, se kterýma jsem se viděla, ale jinak zbytek třídy většinou nechtěl – báli se opatření, rodiče je nepouštěli, nebo se jim prostě nechtělo. A my taky od sebe bydlíme docela daleko.
Je něco konkrétního, co byste poradili učitelům?
Patrik: Víc bych ocenil, kdyby učitelé natáčeli videa nebo nějaký audiovizuální materiál, protože je to podle mě užitečnější než jenom textové soubory, prezentace, které nemusí nic říkat.
Kuba: Říká se, že je strašně těžký pro učitele tohle. Ono stačí, aby se normálně připravovali na hodiny jako do školy, dělali přednes jako v hodině a aby nedělali to, že “tady máte prezentaci a naučte se to”. Aby na hodině byli, jako kdyby byli ve škole, vyloženě přednášeli a ideálně co nejzajímavěji, protože zaujmout děti přes počítač je daleko těžší tím, že na ně nevidíte a tak. To zase záleží na povinnosti těch dětí, ale myslím, že dost učitelů si dokázalo zjistit, jak to udělat dobře, třeba právě přes tablet místo tabule, nebo naopak dopisovat do prezentací. To když se zkombinuje s povinností zapnuté kamery, aby děti musely dávat pozor, tak myslím, že to může fungovat dobře.
Patrik: To je pravda. Taková technická připomínka – je fakt hodně těžký udržet pozornost, když můžete mít na druhém okně otevřenou hru anebo YouTube.
Když jste se v prosinci vraceli do školy na pár týdnů, jaké jste z toho měli pocity a zdálo se vám to přínosné?
Justýna: Tak bylo to před Vánoci, takže už to bylo takový klidnější, ale mě se ve škole líbilo, byla jsem ráda za každý okamžik, který jsem tenhle rok mohla chodit do školy. Celkově si myslím, že bylo super, že se jsme se mohli vidět.
Magda: Tak my jsme se vrátili do školy fakt na chviličku, takže jsme spíš kontrolovali, kdo co má a kdo co nemá, jak na tom jsme a nic novýho jsme se nenaučili, takže mi přijde, že to k ničemu nebylo.
Kuba: No, nebylo to co se týče učení k ničemu, ale bylo fajn, když jsme aspoň viděli ty lidi, který už jsme příštího půl roku vidět nemohli. Byla to podle mě, ne za studenta, ale obecně, blbost rozvolňovat před Vánoci. To pak všichni zjistili, ale tak co se dá dělat. A minimálně za studenta to, že jsem viděl ostatní, bylo fajn.
Patrik: Já si teda už upřímně moc nepamatuju, co jsem si myslel v prosinci, jak mi to připadalo, ale určitě mě překvapilo tempo, v jakým se to všechno rychle otevřelo, jak říkal Kuba. Ale byl to pro mě asi příjemný nápad. Jinak si už nic nepamatuju.
Mělo to odříznutí a distanční výuka vliv na vaši psychiku?
Justýna: Možná trochu se mi stýskalo po lidech. Já bydlím docela daleko od hodně lidí, takže jsem se s nima moc neviděla, ale jinak jsem to zvládla docela v pohodě.
Magda: Mě přijde, že se bavím s pár lidma ze třídy, takže to jsme si psali, volali. Třeba když jsme měli před hodinou deset minut čas, tak jsme si povídali, takže si myslím, že to bylo tak nastejno jako teď ve škole.
Kuba: I když já se třeba ve třídě s nikým vyloženě nebavím, že bych s ním každou přestávku kecal patnáct minut v kuse, tak pořád to pro mě bylo dost blbý, že jsem byl zavřený, protože sotva si s někým napíšu a hlavně při hodině už jenom to, že si povídáte se spolužákem v lavici, je fajn. A při online hodině si s ním můžete tak maximálně psát. Je to blbý. Nejhorší to bylo, když se po Novém roce začaly řešit maturity, kdy náš pan premiér napsal, že nám je dá nejdřív úředně, pak nám všichni začali nadávat, jak to mají maturanti lehký a všechny blbosti, tak to bylo šílený, horší než předtím.
Patrik: Já si myslím, že na mě to určitě nemělo žádný pozitivní vliv co se týče psychiky. Prostě ta celková stránka socializace je o tom, že jsi mezi lidmi, můžeš s nima bavit, máš nějaký denní pořádek. A když jsi pak doma sám, je to těžký.
Co jste si mysleli o návratu teď v květnu? To se vám taky zdálo nenáročné, že se nic nedělalo? Nebo to bylo k něčemu?
Justýna: Myslím, že tenhle návrat už k něčemu byl, napsali jsme si i pár testů, něco jsme si zopakovali. Bylo vidět, že někdo se při online hodinách opravdu učil. Tenhle návrat byl myslím užitečný, hodil se.
Magda: Jak říkala Justýna, tak jsme psali hodně testů, protože to se nedalo, a opravdu se ukázalo že někteří fakt nic nedělali.
Kuba: Mě se teď ten návrat netýkal, takže nemám co říct.
Patrik: Já byl ve škole taky naposledy v prosinci, takže nevím.
Když jste se vrátili, bylo to pro vás hodně stresující? A měli k testům a tak učitelé stejný přístup, nebo se to lišilo?
Justýna: U každého učitele to bylo jinak, ale těch testů nebylo až tolik, nicméně byly to opravdu opakovací testy, kdy tam byly informace, který jsme měli mít, nějaké testy jsme psali i v online hodinách. Podle mě k tomu měli všichni dobrý přístup, každý jinak, protože učí jiné předměty a jinak to vnímají, ale zvládli super ten návrat.
Magda: Mně to přišlo docela v pohodě, protože si myslím, že se dokážu přizpůsobit změnám, takže testy mi nedělaly problémy, že bych kvůli tomu měla nějaké stresy. A myslím, že ty učitelé to zvládli dobře.
Teď už jen závěrem – máte nějakou myšlenku, která tady nezazněla a chtěli byste ji sdělit? Nebo nějaké shrnutí tohoto školního roku, třeba jednou větou?
Kuba: Tenhle školní rok byl ultra blbej, doufám, že se v životě nebude opakovat. Nemyslím pandemii, ale nepřipravenost a chaotičnost co se týče školy i celé ČR. Prostě doufám, že už se v životě, ať studentském nebo dalším, nepotkám s tím, abych nevěděl, co bude za pár týdnů – budu chodit do školy, nebudu chodit školy, budu dělat maturitu, nebudu dělat maturitu. Takže doufám, že už to nikdy nebude.
Patrik: Užívejte si života, dokud můžete, ale zodpovědně. A moje největší přání je, aby na podzim už byla situace taková, aby všechny semestry na vysoké už nemusely být distančně.
Všem čtyřem děkujeme za příjemný rozhovor, za zajímavé a podrobné odpovědi a přejeme sílu do příštího školního roku – ať už na gymnáziu, na vysoké nebo kdekoli jinde.
Rozhovor vedly: Natálie Šebestová, Monika Matásková, Barbora Prošková