Odpověď je více než očividná. Káva. Víte, studuji na gymnáziu už sedmým rokem. V systému edukativního rázu se nacházím přes jedenáct let. Takže už nějaké zkušenosti s přežíváním školních dnů už mám. A pochopila jsem, že s kávou v termohrnku jde všechno mnohem hladčeji.

Ono to pití kávy je takový nevystupitelný začarovaný kruh. Ráno vstanete po bezesné probdělé noci a ještě v pyžamu šmátráte po tlačítku, které zapíná kávovar. Milujete ten zvuk, když se kávová zrna melou a horlivě vyčkáváte až první kapky dopadnou na dno vašeho oblíbeného termohrnku.

Tento hrnek si pak hrdě nesete do budovy školní v pravé ruce a uskáváte doufajíc, že přestanete konstantně zívat. Sedáte do lavice a po zbytek dopoledne doplňujete energii právě tak, že popíjíte tento lahodný životabudič.

Jenže pak přijde odpolední blok vyučování a láhev je prázdná. Přijde na chvíli krize než se přesunete domů a znovu pustíte stroj, který hraje tu nejkrásnější hudbu ze všech. A tuto druhou kávu zkrátka potřebujete, protože vás čeká druhá školní směna – studium na testy, zkoušení nebo tvoření prezentací. A tato druhá směna trvá většinou až do pozdních večerních hodin než už nad vzorečkami z fyziky usínáte a ubíráte se do bezesné noci.

Tímto se začarovaný kruh zavírá a ráno začíná opět kávou. Je tato rada užitečná? Bez pochyby. Je tato rada nejlepší? Určitě ne. Umím to udělat lépe? Ne. A proto takto přežívám každý svůj školní den.