Milý čtenáři, milá čtenářko,
celý tým Psanec Vám přeje všechno nejlepší do nového roku 2022! Doufáme, že jste leden zvládli bez úhon a úspěšně jste ukončili první pololetí. V tento poslední lednový den Vám opět přinášíme odpovědi učitelů z našeho gymnázia na otázku do sborovny, která byla Jste příznivec novoročních předsevzetí? Dáváte si novoroční předsevzetí? S jakým nejbizarnějším novoročním předsevzetím jste se setkal?
Ačkoliv nad tím možná kdekdo ohrne nos, jsem příznivcem předsevzetí, a to nejen těch novoročních, ale předsevzetí obecně, protože si myslím, že člověk by si měl dávat nějaké cíle a chtít se nějak posouvat, k čemuž může být předsevzetí dobrým nástrojem. Samozřejmě musí být vymyšlené rozumně a být trochu realistické – což se asi většinou neděje. Poslední dobou si novoroční předsevzetí jako taková nedávám, protože 1x za rok je moc málo, takže k novým předsevzetím sahám, kdykoliv mne napadne nějaká oblast, kde bych na sobě chtěl zapracovat. Bizarních předsevzetí nebo novoročních sázek jsem potkal celou řadu, ale vesměs nejsou publikovatelná tiskem, takže je raději nechám k ústnímu podání například v rámci kulturního okénka u vodáckého táboráku 🙂
Dan Kadlec
Novoroční předsevzetí si už mnoho let nedávám. Snažím se žít tak, abych byla relativně šťastná, nejen v rodině, ale i v práci, mohu se věnovat koníčkům – jízdě na kole, běhu na lyžích, volný čas trávím zahrádkařením a chalupařením, na Šumavě je skutečně krásně. Mohu jet, kam chci, nikdo a nic mi v tom nebrání, což před rokem 1989 nebylo vždy možné. Co bych si víc mohla přát? Snažím se vycházet se studenty, doufám, že mě práce na gymnáziu bude ještě pár let bavit ….. :-). Spíš bych měla jedno přání, ne předsevzetí, být aktivní a zdravá.
Anonym
Ano, jsem velkým příznivcem předsevzetí, proto si žádná nedávám. Nemám totiž to srdce sledovat, jak je nebohé předsevzetí postupně obcházeno, opouštěno, až upadne zcela v zapomnění. Kdysi jsem měl nápad, že v novém roce nebudu nikomu dělat blbce – ale jednak mi to na předsevzetí nepřišlo dostatečně zdvořilé, jednak se to rychle ukázalo zcela nesplnitelným. Zdá se ale, že část lidí (asi 0,005 %) tato novoroční rozhodnutí skutečně motivujou ke zlepšení něčeho ve svém životě. Proto jim samozřejmě držím palce (už jsem říkal, že jsem fanouškem předsevzetí), zvlášť teď, kdy právě včera uplynul nejdepresivnější den v roce – třetí pondělí v lednu, které je jakýmsi tajemným způsobem do této hry také zapojeno (především tak, že tehdy si většina lidí uvědomí, ha, to nedám a měl jsem to vědět dřív). Takže hlavu vzhůru a na splnění velkorysých plánů typu „letos se osprchuju častěji než na klatovskou pouť a na Vánoce“ nebo „letos se 29. února ani nedotknu alkoholu“ nebo „všechna sprostá slova, která říkám ve škole, si nechám pro sebe, zapíšu na papír a na konci školního roku vyhodím – a bude toho míň než jeden modrý kontejner“ je ještě spousta času!
Štěpán Špád
Novoroční přece-vzetí
U některých lidí se to dostavuje pravidelně na Štědrý večer, u jiných až na Silvestra a u ještě jiných třeba i o jejich narozeninách nebo kdy; zkrátka každý člověk má svůj den, ve kterém pojímá dobré úmysly.
Tak to na něj zničehonic přijde jako nachlazení nebo zjevení; nejdřív je mu trochu hloupě, pak se mu udělá morálně nanic, a potom si řekne, že sám je tím vinen a že by všechno mohlo být jinačí a lepší, kdyby nějak zreformoval svůj život. To je okamžik, kdy se člověku zpravidla vynoří Dobrý Úmysl. I pojme pevné předsevzetí, že dejme tomu od zítřka nebo od Nového roku bude časněji vstávat; nebo že bude pro své zdraví dělat strašné a hygienické věci, například hned ráno pět minut cvičit nebo se koupat ve studené vodě nebo číst na lačný žaludek několik stránek Marka Aurelia; nebo že bude míň kouřit; nebo že vůbec přestane kouřit; nebo že nechá politiky a pití; nebo že denně věnuje tři hodiny sebevzdělání a rozjímání; nebo že začne šetřit a zaplatí své dluhy; nebo že udělá něco velikého. Mám za to, že každý z vás prodělává aspoň jednou do roka tuto hodinu Dobrých Úmyslů. Myslím dokonce, že i velmi slavní lidé, jako třeba ministři nebo světci, pocítí aspoň jednou za rok strašné pokušení Dobrých Úmyslů. Věřím, že není člověka, který by aspoň jednou za rok nechtěl obrátit a začít nějakým způsobem nový život.
Nuže, je to pravda: když člověk pojal dobrý úmysl, nevstane zítra ani o pět minut časněji nežli včera ani nezačne dělat něco velikého; ne že by to nešlo, naopak, ale zrovna toho dne to náhodou jaksi netento, a člověk si na to musí pomalu zvykat, a ostatně může s tím začít až zítra, ano, určitě zítra; čímž bývá dobrý úmysl zpravidla vyřízen. Je tím sice vyřízen, ale není zmařen; neboť podstata a smysl dobrého úmyslu není to, aby jej člověk splnil, nýbrž aby jej prostě měl.
Pokud je člověk schopen dobrých úmyslů, leží před ním život jako veliká, nevyzkoušená a slibná možnost. (…) Život je nesmírně a nevyčerpatelně bohat pro naše dobré úmysly. Přeji vám hodně mnoho dobrých úmyslů…!
Takto se loučil Karel Čapek se svými čtenáři téměř před 100 lety, 25.12.1925. Třináct let po té (přesně v tento den) umírá, uštván českými fašisty. A celou dobou po konci první republiky, v kterou věřil a kterou budoval. Právě minulou neděli jsme se sešli v klatovském Refektáři Jezuitské koleje již po 37. v našem Klubu klatovských knihomolů (3K 🙂 nad otázkou, jak vnímal a prožíval tento Evropan selhání elit ve 30. letech doma a v Evropě. Jak žil konec toho, v co doufal. Jak to až do konce přece-nevzdal. Dnes, 27. ledna, si navíc připomínáme Mezinárodní den obětí holocaustu. Karel Čapek uměl i včas zemřít – to jsou – volně parafrázována – slova jeho bratra Josefa, který se o 10 dní nedožil osvobození lágru Belsen-Bergen v roce 1945…
Mělo to celé smysl? Známý Havlův citát, vetkaný do fontánek před klatovskou kolonádou říká, že „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne…“
V roce 2009 bylo v rámci společného projektu MK v Praze, Společnosti bratří Čapků, Památníku Karla Čapka a Českého národního korpusu zveřejněno 53 titulů – původních děl Karla Čapka. Máme ho tedy celého k dispozici online. Navíc má svůj web, blog i Twitter, který odbírám a denně mě těší svým humorem, nadhledem, prostotou i hloubkou, laskavostí.
Takže k tomu přece-vzetí: vezměme si – přece – Čapka. A začtěme se. Je to vzrušující záležitost! Překvapivě současná, svěží. Krásné přece-vzetí!
K.Č. (náhoda??? :-))
(Co byste čekali od bývalé češtinářky-učitelky…:-) )
Kristýna Čerbová