Zátopek

V osudovém roce 1968 přijíždí do Prahy navštívit svůj běžecký vzor australský vytrvalec Ron Clarke, který téhož roku zkolaboval na letní olympiádě v Mexiku.  Zátopka nalézá jako zkrachovalce – nejen že běžecká kariéra českého olympionika skomírá, ale odešla od něj i manželka, a tak žije sám se psem. Zátopek je z Clarkovi týdenní návštěvy nadšený a ochotně se pouští do vyprávění. Spolu s Emilem Zátopkem proběhneme celou jeho životní i běžeckou dráhou. Prožíváme tak jeho počátky zájmu o běh a tréninky v chodbách Baťových závodů, kde pracoval. Smějeme se při prvních úspěších, když podceňovaný chlápek s vysmívanými pohyby vede na plné čáře. Pookřejeme ve chvíli, kdy Emil svými bezelstnými úsměvy prolamuje počáteční despekt své budoucí ženy Dany – pozdější zlaté olympioničky v hodu oštěpem. Zatrne nám při přečtení Zátopkových podpisů pod spoluprací s STB či pod souhlasem s potrestáním politických vězňů včetně Milady Horákové. Ale i po tomto podpisu zůstává Zátopek ve filmu sympaťákem, který prostě chtěl jen běhat, a tak občas něco musel podškrábnout. Dozvídáme se tak, že ani Zátopek ani jeho vztah s Danou nebyl takový, jak si ho dnes idealizujeme. Opravdu hrdinské okamžiky však nastávají před odjezdem na olympiádu v Helsinkách nebo ve chvíli, kdy má Ťopek proslov před mladými sportovci. 

David Ondříček nenuceně a s úctou odkrývá příběh muže, který se nechtěl zúčastňovat, ale jen vyhrávat, a přece se nakonec musel vyrovnat i s neúspěchem. Po zhlédnutí Zátopka se znovu můžeme poplácat po zádech, protože Češi prostě historické filmy točit umí a to dokonce na světové úrovni.

Kategorie	Nominace
Nejlepší hraný film	producenti Kryštof Mucha, David Ondříček
Nejlepší herec v hlavní roli	Václav Neužil
Nejlepší herečka v hlavní roli	Martha Issová
Nejlepší herec ve vedlejší roli	Robert Mikluš
Nejlepší režie	David Ondříček
Nejlepší scénář	David Ondříček, Alice Nellis, Jan P. Muchow
Nejlepší kamera	Štěpán Kučera
Nejlepší střih	Jaroslaw Kaminski
Nejlepší zvuk	Pavel Rejholec, Jakub Čech
Nejlepší hudba	Beata Hlavenková
Nejlepší scénografie	Jan Vlasák
Nejlepší kostýmy	Kateřina Štefková
Nejlepší masky	Jana Dopitová

Atlas ptáků

Majitel rodinného podniku, zhmotněný špičkovým Miroslavem Donutilem, zjistí, že kdosi z firmy odvádí milióny. Konfrontace s realitou mu přivodí zástavu srdce a musí si poležet nějakou chvíli v nemocnici. Vzápětí je zase na nohou a na vlastní pěst se pouští do vyšetřování. Donutilův zpocený, dýchavičný, ztěžka se pohybující patriarcha sbírá veškeré zbylé síly, aby rozmotal klubko lží, do kterého se postupně zamotávají jak rodinný příslušníci tak i zaměstnanci. Na konci ho dost možná čeká rozuzlení, které  tušil už dlouho, ale neměl odvahu si ho přiznat. Za touhu se platí a penězi se vykoupit nedá.

Film má v sobě něco, co by mu jiné snímky mohli závidět – své tajemství si střeží až do velkolepého konce. Výkon Miroslava Donutila je zde tlumený, ale to je zatraceně dobře! Je neuvěřitelně těžké hrát umrtvenou roli tak, aby nepůsobila odfláknutě, nudně a fádně. Donutilův podnikatel však v sobě dusí téměř cítitelný tlak a bezmoc, ale na povrchu nedá nic znát. Toto podpovrchové herectví z Miroslava Donutila dělá Pana herce. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší hraný film	producent Jiří Konečný
Nejlepší herec v hlavní roli	Miroslav Donutil
Nejlepší herečka v hlavní roli	Alena Mihulová
Nejlepší herec ve vedlejší roli	Martin Pechlát
Nejlepší herečka ve vedlejší roli	Eliška Křenková
Nejlepší režie	Olmo Omerzu
Nejlepší kamera	Lukáš Milota
Nejlepší střih	Jana Vlčková
Nejlepší zvuk	Pavel Rejholec, Viktor Ekrt

Muž se zaječíma ušima

Kdysi slavný autor v tvůrčí krizi Josef právě sepisuje povídku o muži, jenž po té, co přejel a snědl zajíce, získá zničující schopnost slyšet cizí rozhovory i myšlenky. Řízením osudu Josefovi narostou zaječí uši a získá stejné prokletí jako postava z jeho povídky. Střet cizích a vlastních představ o sobě samém otevře Josefovi oči. Rozhodne se oženit se svou mladičkou přítelkyní, se kterou čeká dítě a narovnat vztahy v rodině.

Herecký výkon muže se zaječíma ušima – Miroslava Krobota je sympatický a příjemně komický. Jeho hrdinu poznáváme především prostřednictvím vedlejších postav, které promlouvají přímo do kamery, jak se to užívá u dokumentárního filmu. Za vyzdvihnutí také stojí práce se zvukem. Divák má pocit, jako by on sám měl zaječí uši – zřetelně  slyší padající kapky, ševelení větru, ruchy města, vzdálené rozhovory…

Kategorie	Nominace
Nejlepší hraný film	producenti Rudolf Biermann, Martin Šulík
Nejlepší herec v hlavní roli	Miroslav Krobot
Nejlepší herec ve vedlejší roli	Oldřich Kaiser
Nejlepší herečka ve vedlejší roli	Zuzana Mauréry
Nejlepší režie	Martin Šulík
Nejlepší scénář	Marek Leščák, Martin Šulík
Nejlepší kamera	Martin Štrba
Nejlepší zvuk	Pavel Rejholec, Viktor Ekrt
Nejlepší scénografie	František Lipták
Nejlepší kostýmy	Katarína Hollá
Nejlepší masky	Martin Jankovič, Katarína Horská

Chyby

My všichni jsme v životě udělali nějakou chybu. Je to přirozené a ve většině případech odpustitelné. Přesto by jsme nebyli rádi, kdyby někdo naše přešlapy zaznamenával a vystavoval je na internetu, kde by si je mohl kdokoliv najít a odsoudit nás za ně. Ema chyby udělala a docela dobře se jí daří je skrývat. Pracuje v supermarketu na malém městě, má partu skvělých kamarádek a srší z ní pozitivní energie, díky které okouzlí Tomáše z vedlejší vesnice. Jedna noc, od které ani jeden nic nečekal, přeroste ve vztah, lásku a společné bydlení. Chyby z Eminy minulosti však začnou pomaličku prosakovat skrz a spustí lavinu chyb nových, které budou možná ještě hůře odpustitelné.

Film by si diváky mohl získat svou autentičností a neokoukaknými herci.

Kategorie	Nominace
Nejlepší hraný film	Ondřej Zima, Jan Prušinovský a spol.
Nejlepší herec v hlavní roli	Jan Jankovský
Nejlepší herečka v hlavní roli	Pavla Gajdošíková
Nejlepší herečka ve vedlejší roli	Eva Hacurová
Nejlepší režie	Jan Prušinovský
Nejlepší scénář	Roman Vojkůvka
Nejlepší střih	Michal Böhm
Nejlepší masky	Jana Bílková

Marťanské lodě

Martin Kyšperský zde hraje sám sebe, tedy frontmana alternativní kapely. Eliška Křenková zde hraje psycholožku Elišku, kterou nesmělý, zadumaně působící muzikant zaujme. Pozve ho na svou přednášku o duševních poruchách. Oba brzy zjistí, že si spolu po inteligentní rovině skvěle rozumí. Eliška odjíždí na stáž do Norska, kam ji Martin přijede navštívit. Po jejím návratu do Čech si oba uvědomí, že bez sebe nedokážou žít. Sestěhují se a vše je ideální, dokud se nezačne projevovat Elišky nespoutaná povaha s nádechem narcismu, duševní nevyzrálosti, potřeby ovládat a analyzovat situace. Navíc se jí postupně vracejí psychosomatické bolesti, které si neumí vysvětlit, a tak se stahuje do sebe.

Film o křehkosti něčeho, co má být nekonečné a překonávat vesmírné dálky, sázející na alternativní kulisy neprobádaného Brna, citlivou kameru a hlavně na dokonalý výkon Elišky Křenkové. Ta se se svým hereckým umem tyčí nad celým filmem jako maják a dává pozor, aby lodě neztroskotaly. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší herečka v hlavní roli	Eliška Křenková

Lidi krve

Ústřední postavou je Otto Hille, který je najat na zvláštní úkol. Má dovést starého umírajícího boháče s temnou minulostí do jeskyně, jenž plní přání. Na výpravu se k nim přidává autististický sluha, kuchař, doktor a zkrachovalý žebrající malíř. Nesourodá skupina, do jejíž vztahové struktury nikdy úplně nepronikneme, putuje krajinou do kýženého cíle. Po provedení očistného rituálu a vypití záhadného lektvaru propukne pro diváka naprosto psychidelická podívaná. Prostřihy na změť nesourodých záběrů, primitivní animace, zmixovaná metalová hudba, symboly, výkřiky, různé kamerové filtry a objektivy prožije divák, než se obraz začne zabarvovat a děj se přesune v čase i prostoru do dnes už neexistující obce Vsetín. Zde jsou v roce 1945 svědky násilného odsunu sudetských Němců. Ottovo závěrečné smíření se se sebou samým i krvavou minulostí předků je pak podmíněné přijetím temnoty jako nevyhnutelné součásti individální i národní historie. 

Sudety zde však představují spíše psychický než fyzický prostor. Zónu, kam vytěsňujeme nepříjemné vzpomínky a nezpracované traumata. Tomu odpovídá i inovativní kamera, která občas působí dojmem, že se na něco díváme tajně, že děláme něco neslušného nebo zakázaného. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší kamera	Jakub Halousek

Kryštof

Kryštof po únorovém puči v roce 1948 uprchl na klášterní statek na Šumavě. S duchovními bratry tráví dny modlitbami a péčí o zahradu. Vyznávání víry není Kryštofův jediný tichý protest proti komunistickému režimu, jelikož se se podílí i na převádění přes hranice. Právě se vrací z jednoho vydařeného převodu, když se stane svědkem zastřelení skupinky studentů, pokoušející se utéct na Západ. Té samé noci je zlikvidován i řád mnichů a Kryštof se tak ocitá bez přátel a bez domova. Po ránu nalezne jediného přeživšího studenta Cyrila a jejich cesty se spojí. Jelikož je Cyril raněný, vydají se za Kryštofovým otcem, který je lékař. Ten už se sice naprosto ztotožnil s totalitou, ale přesto radí svému synovi, aby společně s Cyrilem utekli do zahraničí. 

Film o neobyčejně odvážném muži, který hledá víru v době, kdy se nikomu nedá věřit, každý sleduje jen své vlastní zájmy a neustále na ostatních hledá něco, co by mohl udat. Divák při sledování filmu cítí tíseň, protože kamera Kryštofa pronásleduje: přes okno, skrze kukátko, dalekohledem, škvírou pootevřených vrat…

Kategorie	Nominace
Nejlepší scénografie	Milan Býček

Božena

Sedmnáctiletá Bára je vzpurná, dychtivá a svobodomyslná dívka, která raději čte než peče. Navíc přitahuje a užívá si pozornost mužů. Rodiče už ji nezvládají a tak ji dotlačí ke sňatku z rozumu se zaopatřeným a o 15 let starším úředníkem Josefem Němcem. Tomu nespoutaná dívka uhranula a tak nedbaje varování přátel, rozhodne se, že ji zkrotí. Dvě protichůdné povahy s vlastní představou o štěstí vykračují do společného života, o kterém se jednou bude vyučovat na střední. Z počátku jejich vztah působí harmonicky, protože si vzájemně snaží vycházet vstříc. Byl to Josef, kdo naučil naší národní patronku číst česky, uvedl ji do literárních kruhů a nadchl ji k vlastenectví. Ona naoplátku svolila k tomu, aby měli děti a občas doma poklidila. Ačkoliv jí Josef na tehdejší dobu opravdu velmi emancipoval a podporoval v jejích zájmech, necítí se Božena šťastně. Dychtivě touží po spalující lásce, a tak si najde milence. Ačkoliv poté Josef nepoddajnou manželku zamyká, fackuje, v žárlivosti vláčí po zemi, nebo ji dokonce znásilní, divák poznává, že jeho násilnické chování vychází z čisté zoufalosti muže neschopného zkrotit svoji emancipovanou manželku, kterou zároveň miluje i nenávidí a vést tradiční rodinný život, jak to požadovala tehdejší patriarchální společnost. Soužití s Boženou Němcovou po něm vyžadovalo zaujmout v manželství novou roli, na niž žádný muž nemohl být připraven, ani pro ni neměl vzor. 

Minisérie slibuje nový vhled do života národní ikony Boženy Němcové, kterou si většina z nás pamatuje ze školy jen jako inteligentní ženu, která napsala Babičku a měla za manžela tyrana. Čtyřdílný portrét nejslavnější české spisovatelky se však snaží vykreslit Boženu a Josefa jako komplexní osobnosti, které se narodili do špatné doby. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší televizní film nebo minisérie	hlavní producent Michal Reitler hlavní tvůrce Lenka Wimmerová
Nejlepší herečka v hlavní roli	Anna Kameníková
Nejlepší scénografie	Petr Kunc
Nejlepší kostým	Katarína Štrbová Bieliková
Nejlepší masky	Martin Valeš

Případ Roubal

Mohlo by se zdát, že seriál pojednává o jednom z nejproslulejších českých vrahů Ivanu Roubalovi, který zavraždil minimálně 8 lidí a dost možná ostatky svých obětí nakrmil prasata, která choval na šumavském statku Pohádka. Ve skutečnosti se spíše zaměřuje na policistu Jakuba, který naprosto propadne touze ho polapit a státní zástupkyni Markétu, jenž bude bojovat za co nejtvrdší trest. Na straně druhé stojí kariéristický advokát Hynek, který půjde i přes mrtvoly, když to zaručí, že Roubal vyvázne jako nevinný . Jeho koncipientka Daniela během procesu začne pátrat na vlastní pěst a objeví důkaz jednoznačně prokazující Roubalovu vinu. Rázem se před ní rozprostře morální dilema: Má se se dál podílet na obhajobě klienta, který se jí hnusí a o jehož vině je stoprocentně přesvědčená?  Nebo má naopak porušit profesní zásady, předat trestnímu řízení důkazy usvědčující klienta, a připravit se tak o kariéru elitní advokátky, po které tak touží? 

Spíš než o sériovém vrahovi je minisérie o tom, jak policie v 90. letech hledala po sametové revoluci svou novou identitu a sebevědomí, což je jistě skvělé téma, ale je škoda, že úplně zastiňuje Ivana Roubala, kterého skvěle ztvárnil Hynek Čermák. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší televizní film nebo minisérie	hlavní producenti Pavel Berčík, Ondřej Zima, Michael Bütowhlavní tvůrce Tereza Kopáčová
Nejlepší herec ve vedlejší roli	Hynek Čermák

Amerikánka

Ema Černá se na přelomu 70. a 80. let dostane v 11 letech do dětského domova. Dívka nechce věřit tomu, že ji matka, se kterou předtím žila, opustila. Namlouvá si, že matka vážně onemocněla a upíná se k vizi otce žijícího v Americe, který na ní čeká. Bohužel otec za mořem, bezpečný přístav plný lásky, je jen výmyslem jejího staršího bratra, který nechce, aby ji děcák připravil o všechny naděje a sny. Ema se protlouká ústavy, zažívá šikanu, je bita a trestána. Právě víra, že někde ve svobodné Americe na ní čeká tatínek, pomáhá Emě přežít všechny útrapy, a tak z dívky, která se počůrávala strachy, vyroste silná osobnost, která má hlavní slovo a chrání druhé. Při posledním útěku z pasťáku se ocitá na demonstracích v listopadu 1989 a brzy se jí otevírá cesta k možnosti opustit svou zemi, ale také cesta k realitě. Divákovi je jasné, že ji čeká bolestivá ztráta iluze, ale nemá o amerikánku strach, protože ví, že víru, díky které se dokázala vzepřít osudu, nalezla v sobě.

Film naživo, jak autoři tento oživlý divadelní záznam nazývají, je nejen skvělým řešením pro období, kdy byla divadla zavřená, ale vyvinul se i v jedinečný filmový jazyk. Minimalistická hudba, jednoduché kostýmy, malý počet postav, kamera beroucí diváky do intimního prostoru herců a zajímavá prostředí (klec pro hyeny, runway pro letadla, opuštěné dětské sanatorium) utváří skvělý podklad pro silné dialogy.

Kategorie	Nominace
Nejlepší televizní film nebo minisérie	hlavní producent i tvůrce Viktor Tauš
Nejlepší hudba	Petr Ostrouchov

Kukačky

Když ho poprvé sevřete v náručí; když udělá první krůčky; když vám poprvé řekne, že vás má rád; když poprvé přinese výkres ze školky; když poprvé spadne z kola a odře si koleno; když se bojí usnout, když má nastoupit do první třídy…jste u toho. Jste mu oporou a bezpodmínečně ho milujete. Co kdyby vám ale někdo řekl, že v důsledku záměny v porodnici váš syn ve skutečnosnosti není váš?  Ten po celou dobu žije s jinými rodiči a vy zase šest let vychováváte jejich syna. Jak by jste s touto informací naložili? 

Tuto otázku si nejspíš položil showrunner Jan Coufal a následně napsal scénář k velmi úspěšnému seriálu ČT1, jenž je populární právem. Seriál realisticky zachycuje osudy dvou kontrastních rodin. Holcovi žijí na vesnici, mají maloobchod, početnou rodinu a jejich syn Tomáš je trochu rošťák. Kadlecovi jsou mladý pár z Prahy. On je velké zvíře v byznysu, ona zůstává už šest let doma, aby se mohla naplno věnovat jejich synu Jakubovi. Jakub, hodný a inteligentní kluk, má aspergerův syndrom, který způsobuje, že není schopen číst emoce a řeč těla ostatních, nerozumí běžným společenským situacím a trpí na výbuchy vzteku, v důsledku čehož na své okolí působí podivínsky, což z něj v očích některých postav dělá méně “atraktivní”dítě.

Po odhalení bolestivé pravdy ukryté v DNA, se oběma rodinám obrátí život vzhůru nohama. Geny a pouto, které prokazatelně vzniká mezi matkou a dítětem již v jeho prenatálním vývoji (slyší tlukot srdce a hlas matky, spojuje si ho z bezpečím a spokojeností) se nedá vymazat. Ale dokázali byste se vzdát někoho, komu jste věnovali již od prvního momentu bezmeznou lásku, aniž byste si museli rozervat duší? A dokázali byste žít s tou drtivou myšlenkou, že vaše biologické dítě je třeba teď zrovna někde nešťastné a vy s tím nic nemůžete udělat, aniž by vás úplně nerozmačkala? Ani jedna volba nebude správná. Jisté je, že ať se rozhodnou jakkoliv, navždy v nich zůstanou uhnízděné jizvy a dotkne se to i jejich okolí. Třeba nejstarší dcery Hulcových Marcely, nejhezčí holky z vesnice, kterou hraje Denisa Barešová. Ta zjistí, že je těhotná, ale neví, kdo je otcem a nechce rodičům přidělávat starosti, takže si to nechává pro sebe. Denisa Barešová je nominovaná na cenu v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, která by krásně ladila s cenou Thálie z minulého roku.

Kategorie	Nominace
Nejlepší televizní seriál	hlavní producenti Filip Bobiňski, Petr Šizling, Jan Lekeš  hlavní tvůrce Biser A. Arichtev
Nejlepší herečka ve vedlejší roli	Denisa Barešová

Zločiny Velké Prahy

Dne 1. ledna 1922 se centrální město Praha sloučilo s okolními obcemi a tzv. Velkou Prahu musela metropolitní policie převzít od četníků, takže se stávalo, že uhlazení vyšetřovatelé v oblecích uvyklí na kavárny a divadla se museli začít brodit venkovským blátem. To je případ i našeho detektiva Budíka. Ten doufal, že se stane vrchním inspektorem vnitřní Prahy, ale kvůli své minulosti a manželce, která nenávidí Masaryka za to, že jí zrušil šlechtický titul, je přeložen na nově vzniklý okraj. 

Narozdíl od dnešních kriminálek, které působí jako kloni a divák je často zmaten, co že to vlastně sleduje, má tato osobitý styl a působí elegantně ve všech aspektech. Kostýmy jsou detailně propracované a odbyté nejsou ani ty, které se tam mihnou jen na pár sekund nebo nejsou v pološeru téměř vidět.

Kategorie	Nominace
Nejlepší televizní seriál	hlavní producent Jan Lekeš  hlavní tvůrce Jaroslav Brabec
Nejlepší kostýmy	Simona Rybáková

Ochránce

Aleš Pelán je oblíbeným učitelem na střední škole, kterého šikana kolegyně ze strany dětí donutí si uvědomit, že každý někdy potřebuje zastání a ve školním prostředí to platí dvojnásob. Dívka, která chce nosit hidžáb v prostorách školy. Dívka, co nikdy nechodila do školy a neumí pořádně číst ani psát. Učitelka, které se na školním výletě utopí žák. Rodiče dětí tyranizovaných nezvladatelným spolužákem. Ředitel, který je odvolán ze své funkce po té, co vlepí facku drzému studentovy. Vychovatelky v pasťáku, kterým chovanec zavraždil kolegyni… Tyto a další případy bude Pelán vyšetřovat coby školský ombudsman za pomocí pedagogických zkušeností a empatie.

Seriál si získal diváky hlavně  díky tomu, že není černobílý – oblíbený ředitel není jednoznačnou obětí zfackovaného žáka, ale kšeftujcí predátor. Této realističnosti se určitě dosáhlo i díky tomu, že všechny díly mají základ ve skutečných událostech, které znovu vyvolaly debaty nejen ve sborovnách, ale i v celé České společnosti.

Kategorie	Nominace
Nejlepší televizní seriál	hlavní producent Michal Reitler hlavní tvůrci Tereza Kopáčová, Tomáš Feřtek, Matěj Podzimek

Rudé boty

Snímek nadané studentky FAMU Anny Podskalské vypráví příběh o Róze,mladé vesnické dívce, která by také ráda na veselce protočila sukni, ale nikdo si pro ni nepřišel. Náhle se objeví tajemný cizinec, vyzve ji k tanci a nabídne jí pár rudých střevíců. Róza si je dychtivě nazuje a vrhne se do divokého, podmanivého tance, díky čemuž očaruje celý sál a stane se středem pozornosti. Cítí se skvěle do doby, než zjistí, že botám nevládne ona, ale boty ovládají ji…

Pod folklorním, téměř pohádkovým námětem se skrývá metafora na závislost.

Němý film sází na silné prožitky emocí a na místy až hororovou hudbu. Kombinace vůně Erbenovy Kytice a živelné animace olejomalbou na sklo se prošla po červeném koberci v Cannes a teď si možná dojde pro Českého lva. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší animovaný snímek	režie, výtvarník Anna Podskalská producentka Mária Môťovská
Cena Magnesia za studentský snímek	Anna Podskalská

Moje slunce Mad

Velmi aktuální film Michaeli Pavlátové dokazuje, že česká animovaná tvorba ožívá a dokáže oslovit i dospělé.

Helena studuje ekonomku a má pocit, že nikam nepatří. Jednoho dne se však ve třídě objeví její nový spolužák Nazir a bezhlavě se do sebe zamilují. Brzy na to Helena opouští rodnou Prahu, aby se v Kábulu vdala za svého osudového muže. Helena zde pod jménem Herra začíná novou životní epizodu, která nebude úplně procházkou růžovým sadem. Vnímání žen, tradice a rodiny je totiž v Afghánistánu naprosto odlišné a ne všichni mají tak velké srdce jako Nazir nebo pokrokový, moudrý a laskavý dědeček. Do životu páru také přichází Mad, jedinečný chlapec, který nikoho jiného nemá. Stejně jako Herra je tak trochu outsiderem, takže mezi nimi vznikne hluboké propojení. 

Tento snímek se dívá na všechny rezonanční události stejně jako Herra. Nesoudí, pouze nad nimi přemýšlí a nechává diváky utvořit si na vše svůj názor. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší animovaný film	režie, výtvarník Michaela Pavlátová producenti Kateřina Černá, Petr Oukropec
Nejlepší scénář	Ivan Arsenjev
Nejlepší hudba	Evgueni Galperine, Sacha Galperine

Myši patří do nebe

Animovaný film pro děti natočený podle stejnojmenné knižní předlohy Ivy Procházkové začíná velmi netradičně, a to sice smrtí hlavních protagonistů – myšky Šupito a lišáka Bělobřicha. Jak je to vůbec možné?

Šupito ráda ostatní přesvědčuje, že je nejstatečnější myší na světě a ničeho se nebojí, protože jejím největším přáním je být stejně nebojácná jako její tatínek. Ten se jako jediný zvládl postavit děsivému lišákovy Tlamounovy, postrachu celého lesa, a přestože při tom zemřel, stal se obdivovaným hrdinou celého myšího společenství. Šupito by chtěla být jako on, ale ve skutečnosti má děsný strach. Aby své myší vrstevníky ujistila o opaku, rozhodne se zopakovat tátův legendární kousek – vytrhnout pár chlupů z kožichu opodál spícího lišáka. Oním lišákem není nikdo jiný než mladý Bělobřich, který se probudí a začne myšku nahánět po celém lese. Honička skončí pro oba tragicky a dostanou se do zvířecího nebe. Zde jsou nuceni pokračovat v cestě společně, putují po nebeských atrakcích, zažívají nejrůznější dobrodružství, překonávají překážky a navzájem se poznávají. Šupito zjišťuje, že Bělobřich není jako ostatní lišky a vznikne mezi nimi podivuhodné přátelství, které je balzámem na divákovu duši.

Tradiční loutková stop-motion je vypiplaná a hudba k filmu podmanivá. Ústředním tématem je sice smrt a vypořádávání se s ní, ale film to umí podat tak citlivě, že je vhodný jak pro dospělé tak i pro děti, pro které to bude první zkušenost se smrtí.

Kategorie	Nominace
Nejlepší animovaný film	režie Denisa Grimmová, Jan Bubeníček producenti Vladimír Lhoták,Alexandre Charlet  výtvarníci Denisa Grimmová, Jan Bubeníček, Jan Kurka
Nejlepší hudba	Krzysztof A. Janczak

Láska pod kapotou

Jitka a Jaroslav jsou padesátníci žijící na jihovýchodní Moravě. Slovenka Jitka je nejlepší českou autokrosařkou a jedinou ženou, která se závodů účastní pravidelně. Mohlo by se zdát, že to dělá z vášně k rychlým autům, ale spíše ji u toho drží láska k Jaroslavovi. Ten od 10 let snil, že bude v automobilových závodech vyhrávat poháry, ale kvůli otcově původu, skončil za komunismu jako horník. Náročnou, leč dobře placenou práci opustil po vážném úrazu. V 90. letech podlehl mámení kapitalismu a vrhl se do podnikání. Místo vysněného bohatství, přišli dluhy, rozvod a zpřetrhání pout s dětmi. Teď žije se svou školní láskou Jitkou a protože nemůže závodit, staví alespoň jí z ojetin závoďáky. Protože do aut dává podle svých slov všechno, očekává výsledky v podobě vyhraných soutěží. Ty se ale nedostavují, a tak svůj vztek směřuje k Jitce, k dceři a celému systému. V sobě chyby nehledá a o vlastních neúspěchách mluví sebelítostně, ukřivděně. Má vlastní pravdu a pocity či názory ostatních ho nezajímají. V myšlenkách se stále vrací ke zpackané minulosti místo toho, aby dělal něco pro svou lepší budoucnost. Jarda si připadá nevyslyšený a nepochopený. Na politiku sice nadává, ale aktivně se o ni nezajímá, protože už zažil příliš mnoho zklamání, za jejichž viníka považuje systém. Právě to z něj však činí kořist dezinformací a protisystémových stran, jak vychází najevo později. Nejdřív “jen” zvolna sílí letmé náznaky náklonnosti k rasismu a xenofobii, aby vyústily závěrečnou účastí páru na koncertu kapely proslulé texty podněcujícími k nesnášenlivosti. Oba se při poslechu usmívají a vypadá to, že snad konečně nalezli komunitu, se kterou souzní. Finální odhalení se může zdát šokující, ale dává dokonalý smysl. Jarda a jemu podobní padesátníci, zklamáni komunismem i kapitalismem, našli útěchu mezi lidmi, které spojuje nejmenší společenský jmenovatel – příslušnost k národu. Tady nemusí nikomu nic dokazovat, o nic se snažit, o nic bojovat. Stačí že jsou Češi. Dokument vyprávějící o hrbolaté cestě za snem se nesnaží hlavní protagonisty a jim podobné ponížit, ale upozornit na jejich vnímání a vyzývá k větší empati vůči lidem, které společnost vnímá jako méněcenné v době, kdy je měřítkem úspěch.

Miro Remo podřídil způsob natáčení tomu, jak hlavní protagonisté vnímají svět. Záběry z normálního života jsou statické a kamera často komfortně setrvává v prakticky totožném úhlu. Střih má kruhovou strukturu, která odpovídá zacyklenosti závodů i přesvědčení postav, že nemohou dosáhnout zásadních změn. Naopak závody jsou jak vystřižené z akčního filmu. Každá jízda je napínavý boj o přežití a stejně to vnímá i dokumentovaná dvojice. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší dokumentární film	režie Miro Remo  producenti Vít Janeček, Miro Remo
Nejlepší střih	Šimon Hájek

Noční šichta

Dokument začíná záběry z poslední šichty horníka Tomáše Hisema. Poté se důl, ve kterém fáral skoro čtvrt století, uzavře a on je nucen se rekvalifikovat. Přestože by divák čekal, že se Tomáš zacyklí v sebelítosti, vrhne se odvážně na rekvalifikační kurzy. Chce se stát programátorem navzdory tomu, jak se tato volba zdá jeho okolí bizarní. S bodrým havířem procházíme nejen výběrovým řízením a kurzy programování, ale i hospodské hádky s kamarády, fandění Baníku, fungování domácnosti s aktuální přítelkyní a vztah s dětmi z předešlého vztahu. 

Sympatický Ostravák je postavou, kterou tak skvěle a uvěřitelně umí napsat jedině život. Proto je pro film klíčové, že právě on provází snímkem o tom, že člověk by měl po každém pádu vstát, protože jedině tak dosáhne štěstí.

Kategorie	Nominace
Nejlepší dokument	režie Jindřich Andrš  producenti Augustina Micková, Miloš Lochman, Karel Chvojka

Jednotka intenzivního života

Díky moderní medicíně a technologickému pokroku je možné pacienta udržovat při životě mnohem déle než je přirozené. Ale kdy se z mnoha stane příliš? Kdo má větší právo na lékařskou pomoc, když bude např. nedostatek ventilátorů? Jak jednat s umírajícím pacientem? Jak takovému pacientovi co nejlépe zpříjemnit zbývající čas? A opravdu si každý umírající přeje natahovat svůj život do nekonečna? Tyto otázky si pokládají a pokoušejí se na ně odpovědět paliatři Ondřej Kopecký a Kateřina Rusinová spolu s paliativním týmem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Paliativní péče je často asociovaná s umíráním, smrtí a koncem, ale ve skutečnosti je především o životě a jeho intenzivním prožívání.

Kategorie	Nominace
Nejlepší dokumentární film	režie Adéla Komrzý  producentka Pavla Janoušková Kubečková

Nebe

Tomáš Etzler je televizní novinář, působící jako zpravodaj pro CNN a ČT ve více než 60 zemích na pěti kontinentech. Zaměřuje se především na humanitární a ekologické reportáže z rozvojových zemí. Po sedmi letech strávených v Číně, nemohl ignorovat tamější porušování lidských práv a rozhodl se natočit dokument, který lehce naťukává politiku jednoho dítěte, lidská práva, nedostatek svobody náboženského vyznání, korupci a bezvýznamnost obyčejných lidí v komunistickém režimu. Je to ale taky příběh o lásce, kterou našel v mikrosvětě čínského sirotčince, kam jsou odkládané fyzicky nebo psychicky postižené děti.

Kategorie	Nominace
Nejlepší dokumentární film	režie Tomáš Etzler, Adéla Špaljová producent Jan Macola

Sny o toulavých kočkách

Dokument vypráví životní příběh výtvarníka Petra Síse, který patří mezi nejvýznamnější osobnosti současné světové výtvarné a kulturní scény. Ve 33 letech byl donucen k emigraci z ČSSR do Ameriky. Po celém světě se proslavil jako autor dětských knih, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů. Petr je držitelem mnoha prestižních ocenění – např. za svůj snímek Hlavy obdržel Zlatého medvěda na MFF 1980 v Berlíně, sedmkrát obdržel Cenu The New York Times za nejkrásnější ilustrovanou knihu roku a je držitelem “nobelovky za dětskou literaturu” tedy Ceny Hanse Christiana Andersena. Režisér David Sís mapuje barevný svět svého staršího bratra, ke kterému velmi vzhlíží, a jako průvodce používá černou kočku, – věčného tuláka, který tak nějak nikam nepatří. Kočka se společně s námi toulá nejen osudem Petra Síse, ale i animacemi jeho děl, jeho restaurovanými filmy a výpověďmi osobností, které ho v životě ovlivnili nebo on ovlivnil je (Petr Sís například vytvořil plakát pro Formanova Amadea). Film je nejen o Petrových úspěších, ale i o hledání cesty zpět k sobě bratrů Sísových. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší dokumentární film	režie David Sís  producenti Vít Bělohradský, Kateřina Bělohradská

Milý tati

Psaní dopisů je zážitková psychoterapeutická technika, která pomáhá pacientům vyrovnat se se svými vztahy k důležitým osobám z dětství. Smyslem psaní dopisů je prožít a pochopit vlastní pocity, zvládnout silnou emoční zkušenost, která souvisí se zraněními v dětství. Milý tati je filmovým dopisem Diany Cam Van Nguyen adresovaným jejímu otci, se kterým se snaží obnovit rodinné pouto, jež zpřetrhal ze strachu z budoucnosti a kulturních tradic, když opustil ženu a své dvě dcery a odešel za jinou rodinou. 

Technika propojující hraný film s rotoskopií, 2D a cut-out animací umožňuje autentickou zpověď dívky, která sice otce viní za rozpad rodiny, ale zároveň věří, že nikdy není pozdě obnovit vztah s blízkými osobami a snažit se pochopit jejich životní rozhodnutí.

Kategorie	Nominace
Nejlepší krátký film	režie Diana Cam Van Nguyen producentka Karolína Davidová
Cena Magnesia za nejlepší studentský film	Diana Cam Van Nguyen

Poslední dny patriarchátu

Členové rozvětvené rodiny se sjedou do nemocnice, aby se rozloučili s umírajícím dědečkem – hlavou rodiny a  uznávaným lékařem. Ten však všechny  zaskočí a vyvolá chaos, když vysloví své poslední přání. Ještě než zemře, chce vidět nahá prsa přítelkyně svého vnuka. Na stopáži šestnácti minut se tak rozjede bizární debata o smrti, ňadrech a společenských konvencí.

Jedná se o hořkou anekdotu kritizující úpadek společnosti reprezentovaný alfa samcem, jež chce být dominantní do poslední chvíle. Zatímco jeho vrstevníci to pokrytecky přijímají, mezi mladými dochází ke sporu, zda se podvolit. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší krátký film	režie Olmo Omerzu  producenti Rok Biček, Jiří Konečný

Příběh hrůzostrašné Eliz

Tři kamarádi si ve školní jídelně vyprávějí historky o své spolužačce Eliz, která se jim líbí. Chlapci si svou náklonnost k ní nechtějí připustit, takže servírují důvody, proč je Eliz vlastně tak hrozná a předhánějí se, kdo z nich přijde s lepším a děsivějším příběhem. Jeden začne s hororovým, druhý přihodí sportovní a třetí zakončí romantickým. Ve všech vystupuje Eliz v roli démonické bytosti. Kdo je tedy ta Eliz? A opravdu je tak hrůzostrašná?

Adama Struhalu dostala stejnojmenná povídka na FAMU, ale ostré rysy dostala až s příchodem spolurežisérky Elišky Kovaříkové, která ho přesvědčila o tom, že příběh hrůzostrašné Eliz stojí za zfilmování. Teď je možné, že tento usměvavý snímek mapující smýšlení chlapců předpubertálního věku, kteří poprvé přicházejí do kontaktu s opačným pohlavím a jsou jím zároveň fascinováni i zděšeni, si odnese cenu Českého lva v kategorii Nejlepší krátký film. 

Kategorie	Nominace
Nejlepší krátký film	režie Eliška Kováříková, Adam Struhala producenti Barbora Skoumalová, Miloš Lochman

Nestatutární Cena Magnesia je udělovaná krátkometrážním studentským filmům a slouží k zviditelnění českého studentského filmu, podpoře začínajících umělců a také motivaci studentů filmových škol pro jejich další tvůrčí práci.

Dřevo na příští zimu

Kategorie	Nominace
Cena Magnesia za nejlepší studentský film	Karel Šindelář

Ještě nespíš? 

Kategorie	Nominace
Cena Magnesia za nejlepší studentský film	David Payne

Postup práce

Kategorie	Nominace
Cena Magnesia za nejlepší studentský film	Lun Sevnik

Pro časopis Psanec

Darina Strnadová