My umělci to máme opravdu těžké. Že ne? Učitel zeměpisu nemůže při hodině neučit, protože neměl inspiraci (nebo pokud takového učitele máte, tak hodně štěstí). Notář nemůže svou práci nevykonávat, protože neví, jestli klienta zabít nebo mu do života přihrát ztraceného otce (zatímco spisovatel si často s takovou myšlenkou u svých postav pohrává). Prodavačka nemůže nemarkovat zboží, protože jí došly způsoby, jak pokládat načtené výrobky (ale autor často opravdu neví kudy kam).

Nyní se vám zpovídám jako někdo, kdo si diagnostikoval tvůrčí krizi, writer’s block či ztracení múzy. K takové diagnostice nepotřebujete pofiderní internetové stránky, které vás při symptomu pobolívání v boku dokáží přesvědčit o tom, že máte rakovinu jazyku (protože jste jenom vyšli pět pater v panelovém domě vaší babičky, která nemá výtah). Taková tvůrčí krize se pozná velmi snadno; sednete si ke stolu, otevřete word s rozepsaným příběhem, doufáte, že ze sebe vyplodíte alespoň čtyři sta slov, ale po pěti minutách přemýšlení jenom tupě zíráte na blikající kurzor.

Nejdříve nepanikaříte. Jedná se pouze o chvilkové zatmění. Zvednete se od stolu, zamíříte do kuchyně, na talíř si položíte makový koláček a uvaříte šálek kávy. To přece vždy pomáhá! Vracíte se k notebooku a užuž chcete začít psát naprostý převratný vnitřní monolog hlavní postavy, který změní chod celého příběhu… ale uvědomíte si, že na pracovním stole máte šílený nepořádek. A každý ví, že s nepořádným stolem se nedá fertilně tvořit, takže se zhluboka nadechnete a pustíte se do urovnávání podle Leffinqwellova psacího stolu. Už v této situaci vám mělo dojít, že máte jeden z prvotních symptomů tvůrčího bloku. Po čtvrt hodině stojíte nad stolem a rozmýšlíte se, zda si potřeby srovnáte podle Bronštajnovy modifikace či Zajícovy varianty.

Konečně si znovu sedáte ke svému milovanému příběhu a toužíte osudy svých postav posunout zase o pár kroků dál. Ale místo toho zjistíte, že srovnání vašeho stolu nemá na inspiraci autora absolutně žádný vliv, protože ze zběsilého blikání kurzoru vám začíná akorát hrabat. Tak jdete od válu a uklidníte sami sebe, že máte jen špatný den. Jenže ten samý scénář se opakuje i den druhý, třetí, čtvrtý…

A tak začínáte zkoušet metody, kterými byste se z malé tvůrčí krize mohli dostat. Experti doporučují chození do přírody, čtení jiných knih, konzumování zeleného čaje, trávení času s přáteli a někteří nedají dopustit na adrenalinové sporty. 

Jak z takové prekérní situace ven? Velmi ráda bych vám na tuto otázku odpověděla. Avšak v tuhle chvíli nejsem daleko od rozhodnutí skočit si padákem, takže nejsem pravděpodobně ideální poradce. Ale povím vám jedno; v Básnících pěkně kecají – soustředit se lze i za neuklizeného stolu. Jen vás zrovna musí políbit múza.