Milý čtenáři, milá čtenářko,

tým Psance se jako každý měsíc i v březnu hlásí s otázkou do sborovny! Tentokrát jsme se podívali do kalendářů a zjistili, že 21. březen je Světový den poezie a 27. březen zase Světový den divadla. Našim kantorům jsme tedy položili následující dotazy – Jaký máte vztah k literární kultuře ať už se jedná o prózu, poezii nebo divadelní hry? Když zrovna neopravujete testy, sáhnete po knize nebo si zajdete do divadla?

***

Můj vztah k divadlu a literatuře je poněkud rozporuplný. Zatímco divadlu příliš neholduji, tak k četbě mám naopak postoj velmi kladný. Dovolím si tvrdit, že měsíčně přečtu několik knih. Preferuji knihy cizojazyčné, které mně pomáhají udržovat a rozvíjet jazykové dovednosti, ale velmi rád si přečtu také životopisné knihy, které člověka obohacují o podnětné myšlenky. S ohledem na své další mimopracovní aktivity vyhledávám také knihy, jež se zabývají problematikou sportovního prostředí a blíže popisují jeho fungování. 

Rudolf Salvetr

***

K literární kultuře mám vztah veskrze kladný, ale bohužel mi na čtení zbývá výrazně méně času, než bych si přál. Nejraději sáhnu po dobré fantasy, ale nepohrdnu ani příběhy odehrávajícími se na historickém pozadí. Co se poesie týká, jsem nejspíš poněkud zanedbán – abych si čtení užil, musí se to rýmovat, příliš abstraktní dílka nejsou pro mě. Do divadla jsem nezavítal už delší dobu, ale člověk zkrátka nemůže stihnout všechno. Největší zážitek  této oblasti pro mě byly hry podle knížek Pratchettovy Zeměplochy. Kromě pasivní konzumace i tuze rád píšu, i když v poslední době spíš opravuji texty několika nešťastníkům, kteří na tuto zodpovědnou činnost nenašli nikoho kompetentnějšího.

Daniel Kadlec

***

Otázka tohoto měsíce má jasnou odpověď: vztah k literární kultuře má každý učitel, a učitelé češtiny zvlášť. Poezii čtu v podstatě denně a Světový den poezie není výjimkou – a je jedno, jestli to bude tentokrát Neruda, Kerouac, Krchovský nebo Spěváček. Dokonce občas píšu recenze poezie do časopisu Plž, o jehož existenci naštěstí mnoho lidí neví, neboť moje texty jsou výpovědi člověka, který moc nerozumí literatuře, ale snaží se ji objasnit čtenářům, kteří jí patrně rozumějí ještě o něco méně, přičemž obě strany věrohodně předstírají poučenost.

S divadlem je to složitější, zvlášť v době epidemie, ale sem tam na nějaké představení zajdu (nebo spíš zajedu). Klatovské divadlo nenavštěvuju nejradši z několika důvodů – jednak repertoárových (většinou se dávají nepříliš náročné komedie), jednak osobních. Jednou jsem například bona fide navštívil ochotnické představení známého klatovského spolku Za oponou, abych jej svou účastí podpořil. Jenže stejnou výzvu patrně obdržel i můj známý bezdomovec, který vydatně posilněn tekutou chemií na mě ve ztichlém sále pokřikoval. Být hercem není snadné, ale i divák má někdy tvrdý chlebíček, přátelé.

Štěpán Špád

***

     Lyrika, epika, drama? Jsem jednoznačně epická. Když si chci udělat radost, ráda se stulím do křesla, začtu se do příběhu a problémy vezdejšího světa nechám daleko za sebou.      

     Pocházím ze čtenářské rodiny, vždy jsem se těšila na volný večer (můj taťka je workoholik, práci pro své děti vždy našel), kdy si každý člen mojí rodiny vzal knížku a četl. Pak jsme si navzájem knihy doporučovali. Dodnes můj literární vkus trochu ovlivňují můj otec i můj bratr. Během studia na gymnáziu můj bratr doporučoval i knihovnicím dětského oddělení Městské knihovny v Klatovech, jaké knihy by bylo vhodné zakoupit pro mladé čtenáře. Díky taťkovi a bratrovi jsem objevila i svět fantasy a sci-fi a tyto žánry patří dodnes k mým oblíbeným. Moje rodina měla i rozsáhlou knihovnu v naší rodné vsi, za komunismu byla i veřejnou knihovnou. Díky této knihovně jsem ve čtrnácti letech objevila realisty a ty miluji dodnes. Ráda si vzpomínám, jakým způsobem mě chtěl o prázdninách můj bratranec odtrhnout od četby Roku na vsi – nachytal ve stodole velké pruhované pavouky a pustil je na stůl, kde jsem měla položenou knihu. Opravdu jsem pak věnovala pozornost něčemu jinému než knize.

     Dnešním čtenářům vadí zdlouhavé popisy, ale já si ráda představuji to, o čem spisovatelé píší. Film si prostě neužiju, před očima se mi míhají obrázky – většinou barevné – ale postrádám písmena. Bez čtení bych nemohla žít! Bohužel si kvůli zhoršujícímu se zraku musím četbu povolovat za odměnu, snažím se číst tak půl hodiny denně, ale jakmile se začtu do nové knížky –  pravidla nepravidla –, čtu, dokud neskončím na poslední stránce.      

     Básně příliš nevyhledávám, i když jsem na základní škole chodila do recitačního kroužku. Často jsme se svými přednesy vystupovali u příležitosti různých výročí. Už tehdy jsem si oblíbila verše Jaroslava Vrchlického, Josefa Sládka či Fráni Šrámka. A nenechám si ujít přednesy pana Hilského, jeho interpretace Shakespearových sonetů jsou úžasné.

     K divadlu jsem si hledala cestu nejdéle. Stejně jako řada jiných žáků jsem negativně vnímala povinná divadelní představení. Tento postoj jsem změnila ve třetím ročníku vysoké školy, tehdy jsem začala se spolužačkami pravidelně navštěvovat divadelní představení různých plzeňských divadel. Musím se přiznat, že toto mi pak po skončení vysoké školy chybělo, ale našla jsem si nový koníček a plnila jsem si své dětské sny. K divadlu jsem se vrátila poté, co můj čtyřletý syn chtěl vidět Hurvínka. Šli jsme na jedno představení a skončili jsme tak, že jsem nejen se synem, ale i s dcerou chodila několik let do klatovského divadla na dětská představení. Musím říct, že jsem si ty roky v divadle užila. 

     Právě teď se moc těším, až si můj taťka přečte knihu, kterou jsem mu koupila k svátku. Takže se vracím k epice.

Alena Písaříková

***

Jaký mám vztah k literární kultuře? Když zrovna neopravuji testy, sáhnu po knize nebo si zajdu do divadla? Toto jsou otázky, které jsem od Vás studentů dostala k zodpovězení. 

Poslední dobou čas na čtení knih ani chodit do divadla nemám. Nedávno jsem si vypůjčila „Rychlou pomoc pro učitele“. Stále ji ještě nemám celou přečtenou, ale některými radami se řídím. 

Na konci minulého roku mě kamarádka upozornila na knihu, která je z jiného soudku. Nazývá se „Álf ze zlatého kamene“. Cizí kultury mě velmi zajímají a tak jsem ji přelouskala. Jedná se o výbor pověstí a pohádek z Faerských ostrovů, které přeložili etnografové a jazykovědci. Dozvíte se zde něco málo o místních jménech, specifických místech, historii, geografii, životě a jazyce dané oblasti. Možná v ní najdete něco společného i s jinými kulturami. 

Kdo je narozený jako velký pesimista (patřím mezi ně i já), mohly by na čas potěšit jeho/její srdce a posílit ducha příběhy a citáty, které se nacházejí v knize „Slepičí polévka pro duši“. Jako „lék“ to u mě v mládí na čas zabralo.

Pro ty, co hltají historické romány, zde uvádím některá jména: Kathleen E. Woodiwiss, Johanna Lindsey, Betrice Small, Julie Anne Long, Colin Falconer,…. Některé romány jsem od nich kdysi četla a velmi se mi líbily. 

Jako Vy všichni, i my jsme měli ve škole tzv. povinnou četbu. Máte ji již také přečtenou nebo na Vás ještě některá literární díla čekají. 

Čtení literárních děl samozřejmě rozvíjí čtenářskou gramotnost a fantazii. Záleží na nás, jak si jednotlivé postavy, jejich oblečení, prostředí příběhů, akce,… představíme my sami. Pokud ale vidíme dobře zfilmovaná literární díla nebo jejich nastudování v divadlech, dostávají příběhy jiný rozměr. Z kin nebo divadel odcházíme pak většinou obohacení o nové zážitky. Bravurní herci, herečky, jejich kostýmy, scény,… dokáží i nudný příběh povýšit na něco skvělého. Mým velkým koníčkem byl dříve tanec. Díky němu jsem se mohla také na čas stát součástí některých příběhů. Mými nejoblíbenějšími, kde jsem působila v taneční company, byly muzikály „My Fair Lady“ a „Limonádový Joe“. Můžete doplnit jednu z hlášek z „Limonádového Joa“ „Padouch nebo hrdina, my jsme …“. 

V tomto roce jsem vyhrála lístky do plzeňského divadla na muzikál „My Fair Lady“. Předlohou muzikálu je komedie Pygmalión od anglického dramatika G. B. Shawa. V době covidové jsem nenaočkovaná jako „Agentka 007“ v respirátoru prošla kontrolou a měřením teploty dovnitř „Nového divadla“, které mi připomíná spíše „krematorium“. V tomto divadle jsem byla poprvé. Bylo postaveno v roce 2014. Uvnitř divadla vše na mě působilo depresivně. Vše se však rázem změnilo, když začal muzikál. Výborné herecké, pěvecké a taneční výkony všech v muzikálu a hudba, proměnily „krematorium“ v nádherné zářící sluníčko. Po představení odcházeli všichni z divadla jako malá svítící sluníčka, nabití pozitivní energií alespoň na jeden měsíc. Běžte se také podívat na tento muzikál do plzeňského divadla. Určitě stojí za to ho vidět. 

A na závěr trochu „poezie“. Když jsem chodila na základní školu, složila jsem básničku o naší první mourovaté kočičce. Nepamatuji si ji už celou, tak jsem dala dohromady novou ☺

Naše kočka Lucka

U nás doma, místo prcka,

nachází se kočka Lucka.

Když se vracím ze školy,

čeká na mě u dveří.

Kočka Lucka ráda mlíčko,

raději však masíčko.

Čokoládu nesmí vidět,

snědla by ji celičkou.

S jídlem je s ní někdy trápení,

když jí ale dáte, co jí ráda,

odmění se vrněním.

Je to ale mazlík malý,

někdy se však cizích lidí bojí.

Když jí ale Vaši lásku dáte,

hned z ní nového kamaráda máte.

Pavla Lišková

***

Ve volném čase preferuji z časových důvodů literaturu před divadlem. Divadlo mám také rád, ale je pro mě náročnější se do něj vypravit a v posledních dvou letech to stejně ani moc dobře nešlo. Kniha pro mne tedy má značné výhody. Je možné ji číst kdykoli během dne i týdne, když mám chvíli času a to mi velmi vyhovuje. Poměrně často dokonce volné chvíle pro četbu vyhledávám. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že literatura rozšiřuje čitateli obzory v různých směrech, včetně rozvoje osobnosti a to se hodí každému, kdo má o takové věci zájem.

Četbu tedy mohu jen doporučit, ať už se jedná o cestopisnou literaturu, literaturu faktu, protiválečnou literaturu nebo beletrii obecně.

A které autory či díla bych doporučil případným zájemcům?? Hlavně taková, která jsou dobrá, nadčasová a osloví vás..

Ze své zkušenosti mohu doporučit autory jako Romain Rolland, Karel Čapek, Erich Maria Remarque, Evžen Boček, Markéta Baňková, Václav Cílek, Christiane F., Charles Bukowski, Antoine de Saint-Exupéry, Mika Valtari, Hendrik Groen, Jonas Jonasson nebo v poslední době tolik oblíbený Erlend Loe. Omlouvám se těm autorům, na které jsem zapomněl nebo jsem je záměrně neuvedl.

Přeji tedy příjemné chvíle ve společnosti literatury!

Petr Mecner