Milý čtenáři, milá čtenářko,

dnes bych vám ráda představila jednu z nejznámějších mimoškolních aktivit, kterou se můžete na střední škole zabývat. Jedná se o takzvanou Středoškolskou odbornou činnost (ve zkratce SOČ), která spočívá v soutěžení mezi středoškoláky v osmnácti kategorií oborů se svými výzkumnými pracemi. SOČ je jedna z nejprestižnějších mimoškolních aktivit, která vás naučí psát výzkumnou práci, sestavit teoretickou část podpořenou kvalitními zdroji, doprovodit své teze z teorie praktickou částí, spolupracovat s významnými institucemi jako je Akademie věd nebo jedna z mnoha vysokých škol, která nabízí, že svůj výzkum můžete provádět u nich a nakonec si zlepšíte i své prezentační schopnosti, když před odbornou porotou o své práci mluvíte.

Před nedávnou dobou se v Plzni uskutečnilo krajské kolo SOČ, kde pár studentů z našeho gymnázia soutěžilo, získalo zajímavé poznatky a nyní se formou rozhovoru podělí o své zážitky.

Pohled na SOČ očima Alžběty Křivohlavé 

Jak ses o SOČ dozvěděla a co bylo hlavní motivací, aby ses do projektu přihlásila?

O SOČ jsem se dozvěděla ve škole od učitelů a spolužáků, kteří se soutěže již zúčastnili nebo to mají v plánu. Do soutěže jsem se přihlásila, protože jsem si chtěla zkusit napsat odbornou práci a věděla jsem, že musím tak jako tak napsat seminární práci k maturitě z dějepisu. 

Hledala jsi téma nebo si téma našlo tebe? Čemu ses věnovala? Jak se práce jmenovala?

Věděla jsem, že chci spojit regionální historii s hudbou, a tak jsem oslovila Mgr. Víta Aschenbrennera Ph.D., který mi navrhl a následně konzultoval téma spartace (tedy přepisu rukopisu) duchovních skladeb z 18. století, nalezených na kůru arciděkanského kostela v Klatovech, do počítačového programu Musescore a doplnění historicko-kulturního kontextu. Toto téma se mi zalíbilo hlavně proto, že vidím jasný smysl práce, přepsáním jsem skladby v podstatě zpřístupnila dnešním hudebníkům, kteří by mohli mít se čtením dobového rukopisu problémy. Moje práce se jmenuje “Dva klatovské opisy Domine ad Ad juvandum me festina Šimona Brixiho a jeho doba”.

Jaký z osmnácti soutěžních oborů sis zvolila?

Zvolila jsem si obor č. 15, tedy Teorie kultury, umění a umělecké tvorby.

S jakými odborníky jsi na SOČ spolupracovala?

Spolupracovala jsem především s panem doktorem Aschenbrennerem, který je muzikologem, pedagogem, dirigentem, cembalistou a varhaníkem zabývajícím se právě především barokní a klasicistní, rovněž regionální hudbou. Poté jsem spolupracovala s vlastivědným muzeem Dr. Hostaše, Státním okresním archivem V Domažlicích a s Ústavem dějin a umění AV ČR.

Dokážeš odhadnout, kolik času jsi strávila výzkumem a samotným „hozením výzkumné práce na papír“?

Nad samotným přepisem not jsem strávila přibližně dva měsíce, poté jsem se snažila ať už v archivech, matrikách, knihách nebo na internetu najít nové a shromáždit už známé informace o barokní době, Šimonu Brixim i přepisovatelích skladeb (skladby mnou přepisované byly dobovým opisem Brixiho skladeb). To mi zabralo s přestávkami kolem půl roku. Pak již přišlo na řadu samotné psaní, kde mi paradoxně pomohly četné karantény v minulém pololetí. Celkem jsem na své SOČ pracovala něco přes rok.

Co bylo na zpracovávání SOČ nejsložitější?

To je trochu těžká otázka, každá část práce má svá úskalí. Bylo těžké zvolit si pro mě to správné téma, které mě skutečně zaujme, bylo těžké vyznat se v rukopisu not z 18. století a bylo těžké naučit se psát v odborném stylu. Shrnula bych to tak, že těžké je vlastně všechno, ale když člověk dělá to, co ho baví, tak mu to nevadí.

Jakou radu bys dala někomu, kdo se SOČ začíná?

Určitě bych doporučila přečíst si pořádně propozice soutěže, prostudovat jaký obor je nejvhodnější a vybrat si téma, které je pro něj/ni opravdu zajímavé a baví ho to. 

Plánuješ na svou současnou práci navazovat nějakou další a třeba ji rozšířit?

Zatím nemám v plánu nic konkrétního, ale určitě se k ní chci v budoucnu vrátit, možná až budu psát bakalářskou práci. Spartace not mě baví a chtěla bych přepsat více not, které leží v muzeu a jejich potenciál je naprosto nevyužitý.

Chceš o programu říct ještě něco, co nebylo řečeno?

Určitě bych SOČ doporučila všem, kteří uvažují o vědecké dráze a vlastně i těm kteří ne, protože většina z nás gymnazistů bude jednou psát bakalářské a diplomové práce a SOČ je dobrou zkouškou a přípravou na to.

Pohled na SOČ očima Jany Hamplové

Jak ses o SOČ dozvěděla a co bylo hlavní motivací, aby ses do projektu přihlásila?

Už ani nevím, jak přesně jsem se o soutěži dozvěděla, poprvé to asi byla nějaká obecná propagace soutěže učiteli. To už jsem věděla, že to existuje, o čem to je, ale chuť se zúčastnit (a projekt, se kterým se zúčastnit), to přišlo později, nenápadně a zcela náhodně. Hlavní motivací pro přihlášení se do soutěže byl asi pocit, že když už jsem něco udělala, bylo by dobré to taky nějak prodat, a tak se zkusím přihlásit a kdyby to nevyšlo, nebude mi to vadit. Hlavní motivací pro tvorbu mé soutěžní práce byla zcela upřímně schopnost vyučujících a studentů si stěžovat na zastaralá skripta z biologie. 🙂

Potom mnou prošly takové myšlenky jako „Proč to neudělají, když jim to vadí?“ a později jsem si řekla, že když to neudělají oni, udělám to já. Rozhodně jsem nevěřila tomu, že mám dostačující znalosti pro opravu odborně zaměřené publikace, ostatně tomu nevěřím doteď, proto bylo potřeba si zaopatřit faktickou kontrolu ze strany pedagožstva. No a pak už se to vyvíjelo tak nějak… intuitivně. Skripta jsem přepsala, čeho jsem si všimla, jsem opravila. Pak přišel návrh tuto práci ještě jednou zúročit v soutěži SOČ, což jsem jakožto nadšenec přijala. Aby byla v práci také nějaká praktická část, stvořila jsem soubor pracovního listí na téma krytosemenné rostliny, kdy jsem jeden list nechala vyslat do tabletových tříd (první a druhé ročníky), kde to studenti vyplnili a následně odpovídali na otázky ve formuláři, kde mohli zprostředkovávat kritiku, hodnotit složitost, praktičnost apod. Pokud tohle čte někdo ze studentů, kteří to vyplnili, moc vám všem děkuji. Díky vám to vyšlo, vážím si toho, že jste si našli čas a psali skutečně konstruktivní odpovědi!

Hledala jsi téma nebo si téma našlo tebe? Čemu ses věnovala? Jak se práce jmenovala?

Téma ke mně přišlo tak nějak náhodně, jak jsem psala výše. Velkou roli ale hrála také covidová situace na jaře 2020, kdy úkolů na distanční výuce nebylo mnoho, a tak jsem obrovskou část svého volného času věnovala této smysluplné aktivitě.

Práce se jmenovala „Tvorba pracovních listů a aktualizace učebního materiálu na téma krytosemenné rostliny“. Jak přízračné.

Jaký z osmnácti soutěžních oborů sis zvolila?

S volbou oboru to bylo trochu složité. Má práce šla zařadit pod obor č. 4: Biologie, pod obor č. 14: Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času, ale nakonec jsem vybrala obor č. 12: Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie. Jak moudrá to byla volba nevím, ale stále mi z těch tří, které přicházejí v úvahu, přijde nejvhodnější.

S jakými odborníky jsi na SOČ spolupracovala?

Spolupracovala jsem s místním kabinetem biologie, a to hlavně s panem magistrem Beštou, který celou mou práci vedl, radil mi s čím bylo potřeba a poskytl mi své podklady pro studium určité problematiky (konkrétně řas, tehdy mnou nepříliš oblíbených, zvrat přišel až o rok později…). Za spolupráci se asi také dá označit pomoc paní doktorky Váchové, která zprostředkovala odbornou kontrolu botaničkou Mgr. Lindou Trunečkovou. Významná pomoc také přišla od vyučujících, kteří zprostředkovali mé pracovní listy svým třídám a studenty namotivovali k jejich vyplnění. Zasloužili by si zde také zmínku, tedy jmenovitě děkuji Mgr. Jitce Jarošíkové, Mgr. Šárce Chobotové a Františku Kislingerovi.

Ale v rámci této práce nebylo potřeba navštívit žádný výzkumný ústav či instituci.

Dokážeš odhadnout, kolik času jsi strávila výzkumem a samotným „hozením výzkumné práce na papír“?

Dokážu, i když mi to není milé zpětně zjišťovat. Na samotném dokumentu se skripty jsem, dle počítadla ve Wordu, strávila 13 331 minut, což je v přepočtu přibližně 9 dní a 6 hodin k tomu. To byla ale pouze příloha k práci.

Samotná práce (bez přílohy) mi opět podle stejného počítadla trvala 9 681 minut, což je přibližně 6 dní a 17 hodin. Upozorňuji (pro méně pozorné čtenáře), že se nejdná o 6 dní, kdy jsem tomu věnovala 20 minut odpoledne, ale skutečně o přepočet čisté nepřetržité práce na dny, protože je to nejvhodnější časová jednotka.

Pracovní listy jsou zahrnuty v práci, tedy se časově počítají tam, avšak jsou v každém z 12 listů minimálně 2 fotografie, většinou 3, někdy i 4. Autorem každé užité fotografie jsem já. Bylo by tedy záhodno pro úplnost připočítat i obrovské množství hodin v terénu, kdy jsem chodila s fotoaparátem po krajině a fotila jsem rostlinstvo (tehdy jsem ale ještě nevěděla, že ty fotky někdy skutečně použiji, to bylo ještě z čisté fascinace kytičkami). Tady za to připočítávám 20 hodin do výčtu, i když si myslím, že je tento údaj silně podceněn.

Několik hodin jsem trávila tvorbou prezentace, odhaduji celkově 4…

Natočení videa trvalo 3 vyučovací hodiny včetně přestávek, což je i s velkou přestávkou 2,75 hodin.

Postprodukce videa trvala velmi dlouho, jelikož se mi hned na začátku rozhodil zvuk s obrazem a všimla jsem si toho až po exportu videa, takže jsem to pak celé stříhala znovu. Tam odhaduji 6 hodin práce.

Pár hodin jsem také trávila v kabinetu na konzultacích, popř. v mailu, tohle budu počítat jako dalších 5 hodin práce.

Některé obrázky bylo potřeba překreslit, ale těch bylo velmi málo a byl to jen takový pokus na 3 hodiny.

Trénink prezentování mi trval dohromady asi 1 hodinu.

Vyplňování podrobné přihlášky do soutěže trvalo asi 2 hodiny, aby bylo vše v pořádku.

Snad jsem na nic nezapomněla, dohromady to dává 17 dnů, 14 hodin a 45 minut. Jedná se o odhady, samozřejmě to nemá smysl takto exaktně počítat, ale přišlo mi zajímavé se zpětně ohlédnout, co to proboha dělám se svým životem.

Rozvrženo do dnů, práce mi zabrala s (občas dlouhými) pauzami skoro dva roky – od dubna 2020 do odevzdání práce v březnu 2022.

Co bylo na zpracovávání SOČ nejsložitější?

Trpělivost a nejistota. Čekání na revizi textu se zdálo být nekonečné, na konci, při psaní práce, to vypadalo, že ji nestihnu dopsat včas… Ale všechno se nakonec nějak povedlo.

Jakou radu bys dala někomu, kdo se SOČ začíná?

Nebojte se toho. Pokud spolupracujete s nějakou výzkumnou institucí, nebo vlastně s naprosto kýmkoliv, kdo vás má vést, ptejte se na všechno, čemu nerozumíte. Děláte to (kromě nějakých bodů k přijímacím zkouškám a Hlávkově nadaci) také proto, že se při tom naučíte obrovskou spoustu nových poznatků. Tak si sami nebraňte a využijte možností se zeptat. Ne každý ji má (a ne každý ji chce mít).

Plánuješ na svou současnou práci navazovat nějakou další a třeba ji rozšířit?

Navazovat neplánuji, na to už nemám kapacity, pokud by mělo jít o předělání jiného dílu skript. Jak navázat jinak mne nenapadá. Ale soutěže se plánuji ještě s (minimálně) jednou prací zúčastnit příští rok.

Chceš o programu říct ještě něco, co nebylo řečeno?

Vyplatilo se to. Soutěž pro mne byla přínosem, posílila mé nadšení do biologie, zprostředkovala mi nové lidi, kteří se zabývají stejným oborem, dokonce jsme se na krajském kole setkali s lidmi, se kterými jsem se už předtím znala z jiných olympiád nebo akcí, přestože jsme vzájemně nevěděli, že tam budeme. To bylo milé.

Ještě bych popřála všem, kteří se chystají se soutěže zúčastnit, hlavně pevné nervy, dlouhou výdrž, ať vás to baví a přeji úspěšné soutěžení se spoustou nových znalostí i známostí.