Milý čtenáři, milá čtenářko,

vzhledem k tomu, jaké téma otřásalo naším gymnáziem i všemi středními školami v republice, nemohli jsme si na květen zvolit jiné téma než maturitní. Zeptali jsme se tedy na otázky: Jaké to bylo, když jste maturoval/a? Jaké předměty jste si vybral/a? Připravoval/a jste se dopředu nebo spoléhal na svaťák?

***

S paní učitelkou Ostrovskou jsem měla možnost na téma maturit diskuzovat minulý týden osobně. Paní učitelka maturovala na našem gymnáziu z českého a ruského jazyka, matematiky a dějepisu. Tehdy maturity probíhaly takovým způsobem, že se nejdříve psaly písemné práce z jazyků (a tedy z češtiny a ruštiny), kdy se celé dopoledne studenti mořili se slohem na čtyři strany. Témata slohových prací se vyhlašovala rozhlasem. Tyto písemné práce připadly na začátek dubna. Druhé pololetí trvalo až skoro do konce května. Závěrem byl páteční výkop, který podle paní Ostrovské však probíhal mnohem klidněji než ty dnešní. To však neznamená, že v pět ráno nechodili po městě a netoužili oznámit celému městu, že tento den je jejich poslední zvonění! Poslední týden v květnu byl ve znamení pilného studia. Alespoň paní Ostrovská nechtěla maturitu podcenit a navíc měla výhodu, že maturovala až ve čtvrtek, takže si svaťák prodloužila. První týden v červnu všichni studenti usedli ke stolům, které byly zahaleny v zeleném obrusu (takže student nevěděl, zda jde k maturitě nebo na myslivecký bál) a nastala chvíle pravdy. Paní Ostrovská si z českého jazyka vytáhla okruh s Ivanem Olbrachtem a Marií Majerovou (tehdy se nematurovalo z jednotlivých děl jako dnes), z ruského jazyka téma zemědělství, z dějepisu slovenské národní povstání a zámořské objevy a z matematiky nějakou velmi složitou funkci. Vzhledem k absenci času nestačila během vyhrazených patnácti minut funkci dokončit a tak jí přísedící pan Šanda s úsměvem pověděl, že si funkci může dokreslit ve volném čase o prázdninách. 

 Ivana Ostrovská

 ***

Dobu, kdy jsem maturoval, mám stále ještě v živé paměti. Systém maturit byl v té době ještě odlišný, povinně jsme si museli zvolit čtyři předměty a na přípravu jsme měli skutečně jen týden. Samozřejmě již předtím jsme napsali maturitní slohovou práci. Velmi dobře si svůj maturitní den pamatuji. Bylo to pondělí, krásný slunný den a já maturoval dopoledne jako třetí v pořadí. Kromě povinné češtiny jsem byl přezkoušen ještě z angličtiny, němčiny a zeměpisu, tedy vesměs z oblastí, kterým jsem se chystal v budoucnu věnovat a přijdou mi nad jiné zajímavé. Hned prvním předmětem byl jazyk český. Kdo někdy absolvoval hodinu či zkoušení pod taktovkou J. Šmída, dobře ví, že byl ve svých požadavcích náročný a v květnatém použití mateřského jazyka si vpravdě liboval. Nicméně s mým představením historického románu světového i českého a recitací Zlatého kolovratu byl zcela spokojen. Společně jsme tak úspěšně završili šestiletou spolupráci, ze které čerpám dodnes. Často si na jeho hodiny vzpomenu, ačkoliv by byly v dnešním didaktickém pojetí docela určitě rozporovány. Stejně tak vzpomínám na pana učitele Chvojku, který měl nemalé zásluhy na mém budoucím studiu angličtiny. Nikdy neslevil ze svých nároků, ale současně byla jeho zkoušení často velmi vtipná a do života přínosná. V kombinaci s paní učitelkou Chroustovou to byl ten nejlepší servis, který jsme mohli v rámci angličtiny obdržet.

Dlouhodobě jsem zastáncem myšlenky, že kdo se na maturitu připravuje průběžně, nemusí z ní mít strach. Naopak pokud chce někdo za týden dohnat, co několik let zanedbával, má nakročeno k průšvihu…

Rudolf Salvetr

***

Jaké to bylo, když jsme maturovali? Nudné, učili jsme se jako pitomí. Měli jsme totiž strach, že nás (tehdy velmi hojné uchazeče) nevezmou na vysoké školy (tehdy nepříliš četné). Tady je to tedy banální nuda. O něco zajímavější bylo, jak jsme se na tuto společenskou příležitost oblékli.

Obrázky (naštěstí) nemám, ale snad se mi podaří stručný popis. Například můj outfit začínal bílou košilí se vzorkovou texturou – dneska bych s ní sklidil úspěch například… například… už vím, ve filmu pro pamětníky. Dále byly pukové kalhoty se záložkou, o jakých píše jeden dnešní módní server: „Zakončení kalhot dříve bývalo záložkou, pokud máte v šatníku takovéto společenské kalhoty, tak jste vlastníkem retro kousku a žádnou velkou parádu s tím dnes neuděláte.“ Při koupi těchto kalhot se vyznamenala moje matka, která upozornila prodavačku v obchodě, že budu potřebovat větší velikost, neboť mám po ní (po matce) „velkou prdel“. Další vrstvu tvořilo nezbytné sako karmínové barvy a doplněk, na nějž jsem byl obzvlášť hrdý – motýlek v ladící karmínové barvě. Dobře si taky vzpomínám, že spolužák, který se mnou maturoval ve dvojici (zbyli jsme poslední dva ve čtvrtek odpoledne) měl sako fialové, k němu odpornou kravatu se žlutofialovými fleky, černé lakýrky a bílé ponožky. Jo a taky vlasy v účesu „houba“, zatímco dneska již jeho hlavu zdobí naprosto dokonalá pleš.

Prostě devadesátky se s odstupem jeví jako poněkud trapné, dva spolužáci dokázali vylítnout na jedné otázce z češtiny (poezie 30. let) a my jsme, nic netušíce, předváděli výše popsaný bizár. Jak pravím – krásné časy. Zase jsme ale měli zážitky, jaké dneska už na gymplu zažít nelze – například ústní maturitu ze dvou jazyků, z nichž u obou seděl jako přísedící rodilý mluvčí. Takže ciceronské O tempora! O mores! by zde mělo být spíš s otazníkem místo obligátního vykřičníku.

Štěpán Špád

***

S vědomím, že řada studentů tomu nebude věřit a další řada si bude klepat na hlavu, píšu následující: „Ačkoliv jsem v zásadě nikdy nebyl zapálený student, pro kterého byly nejlepší známky na prvním místě, na maturitu jsem se učil s poctivým předstihem a rád (a to navzdory tomu, že starý model maturity byl mnohem konzervativnější než dnes a např. u češtiny jsme dávali k lepšímu životopisná data autorů či místa jejich posledního odpočinku). Roli možná hrálo i to, že jsme vycházel z přesvědčení, že cizí jazyky by po několika letech studia měl jeden zvládat solidně a reálie jsou všeobecný přehled. K učení mi tedy fakticky zbývala jen čeština a dějepis. Výsledkem bylo, že poslední týdny ve škole se nesly ve znamení naprosté pohodičky. Svaťák jsem strávil beze stresu poflakováním a na různých fotbalových mačích, což jsem velkolepě zakončil úrazem kolene a jízdou na pohotovost v neděli odpoledne, den před maturitou.“

Daniel Kadlec

***

Dnes – na den přesně – je to 30 let, co jsem maturovala na našem gymnáziu. Maturovala jsem z předmětů biologie, chemie, českého a ruského jazyka. Odmaturovala jsem s vyznamenáním. Studovala jsem čtyřleté gymnázium a byla jsem studentkou snaživou, cílevědomou, nadšenou pro můj obor, ale do řad premiantů se samými jedničkami jsem nepatřila. Moje životní zkušenost mi dovoluje říci můj názor. Myslím si, že ne vždy je ke správnému růstu v životě potřeba zastávat pozice premiantů, ne vždy je třeba být nejlepším. Daleko více je důležité pro život a i pro svoje povolání, jít si za svým cílem, nepovolovat ani tehdy pokud se nedaří, pokud jsou nám na cestě za vysněným cílem nastavovány překážky. Mnohdy je dobré ani nedbat na názory okolí, ale být silní a ve své správné cestě pokračovat.
Přála bych všem studentům, kteří už maturovali, aby na své cestě životem byli především charakterními lidmi a své přání a cíle si plnili, jak jen bude v jejich silách.
A studentům, které příští rok maturita čeká, aby zdárně překonali celoroční martyrium, pilně se připravovali, byli snaživí, ale zároveň se nenechali jednorázovými neúspěchy a různými názory odradit od svého cíle.

Miroslava Svatoňová