Potřeba odpočívat není lenost

Občas vedu dlouhé vyhrocené debaty s vlastní hlavou. A občas je to skoro válka. Pokaždé to začne tím, že se podívám do svého plného Google Kalendáře, který na mě doslova křičí se vším, co mě tento týden ještě čeká. Test z biologie, zkoušení z fyziky, pracovní list na zeměpisný seminář, sloh na anglický seminář, zubař, jízdy v autoškole, schůzka v bance, naplánovat články ve školním časopise na příští týden, konzultace ohledně stáže. Proč je toho tolik? A hlavně, proč mám chuť se schovat pod deku, uvařit si čaj a číst si?

A přesně v tu chvíli začíná ta válka. Racionální moudré rozhodnutí, že se budu věnovat svým povinnostem nebo poslechnout srdce s tím, že uteču do světa fantazie s knihou? Anebo kompromis obojího? Práci si rozložím, část udělám dnes, ale po osmé večerní už jenom odpočinek. Ano, to je původní teoretický plán. Skutečně dvě hodiny věnuji práci a po osmé už neotvírám žádnou učebnici, sešit ani classroom. Jakmile ale sáhnu po krásné tlusté knížce, která ještě voní jako knihkupectví, svědomí mě dostihne. Opět před očima vidím ten nechutně nabitý kalendář a má šílená hlava křičí jediné: „Neprokrastinuj. Neprokrastinuj. Neprokrastinuj.“

Zjistila jsem, že nejsem sama, která neumí efektivně odpočívat. Mnozí tráví čas, který si vyhradí pro odpočinek tím, že se cítí provinile za tuto velmi podstatnou činnost. Mají pocit, že nemají právo na odpočinek, protože musí ještě tohle, toto a tamto. Trvalo mi dlouho než jsem přesvědčila tu svou, že potřeba odpočívat není lenost. Není špatně, když chcete den jenom ležet v posteli. Není špatně, když chcete den běhat po kopcích. A už vůbec není špatně, když nepojedete pořád na sto procent. Nic z toho není lenost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *