Milí čtenáři,
dnes Vám přináším reportáž studentky Jany Hamplové z oktávy B z jejího jazykového kurzu v Rakousku.
Jak již bylo před dobou psáno, podařilo se mi v soutěži Bystré hlavy vyhrát stipendium na dvoutýdenní letní jazykový kurz v Německu. Jaké to tam tedy bylo, o tom bych se chtěla podělit nyní.
Začněme tím, že kurz nakonec nebyl v Německu, ale v samé učebnici geologie – v rakouských Alpách. Pobývali jsme u obce Obertauern ve spolkové zemi Salcbursko. Možná si teď říkáte – to muselo být skvělé, dvoutýdenní život mezi horami, čerstvý vzduch, výuka němčiny několik hodin denně… A ano, vskutku bylo. Mimo areál ubytování jsem se dostala přesně třikrát, a to jednou při celodenním výletě do Salcburku, při odpoledním výletě k jezeru a při celodenním výletě k jinému jezeru, kde jsme také praktikovali lezení v přilehlém lanovém parku. Třetí zmiňovaný výlet jsme si vyjednali sami, jelikož naše mozky již nebyly schopny vnímat výuku a bylo by tak vše okamžitě uvaleno v zapomnění. Organizace celého kempu byla skvělá, flexibilní. Každý večer za námi na pokoj přišel někdo z vůdců, aby se nás optal, jak se nám dnešek líbil, co bychom zlepšili, co se nám nelíbilo a tak. Když tedy od mnoha účastníků přišla zpětná vazba o vyčerpání, program byl přizpůsoben.
Celkový režim kempu byl pro mne nezvyklý – po snídani byl na programu ranní sport (což mohlo ale také znamenat rozcvička a klubový tanec, který ze začátku všichni nenáviděli a potom se na něm začínali stávat závislí), po sportech následovaly 3 hodiny výuky němčiny, kde jsme byli rozděleni podle úrovní do jednotlivých tříd. Následoval oběd a maximálně 1 hodina bloku nesoucího název HAPPY TIME, což byl jediný čas, kdy jsme měli oficiálně povoleno užívat mobilní telefony, aniž by byly zabaveny (a vydány na základě splnění často velice vtipných a brutálních úkolů zároveň). Na začátku jsme si dělali legraci z tohoto poněkud zvláštního názvu, avšak brzy jsme zjistili, že prohlášení „Happy time is the only time you can be happy“ není tak daleko od pravdy. Odpoledne následovaly každé úterý a čtvrtek další tři hodiny němčiny, během kterých jsme však pracovali na projektech, které jsme na závěr prezentovali, nebo bylo na čase udělat odpolední výlet či sport. Poté byl opět blok HAPPY TIME, opět po dobu jedné hodiny, večeře a večerní program. Večerním programem se myslí vysoce variabilní aktivita sahající od fotbalu, basketbalu, tzv. foto-rallye hledání míst, kde byly nafoceny detailní snímky, které organizátoři pořídili) až k pub-quizu. Během těchto aktivit si účastník, pokud nebyl rodilý mluvčí, procvičit svou angličtinu, jelikož účastníci pocházeli nejčastěji ze Spojeného království, poté z Norska, Itálie, Turecka, Polska, Španělska a Francie. Nejdál, odkud někdo přijel, se počítají nejspíš země jako Indie, Guatemala, USA, Mexiko, Kanada nebo Hong Kong. Ano, i odsud se lidé chtějí učit německy.
Já osobně jsem byla na pokoji s dívkou žijící v Itálii, která ale pochází z Černé Hory a s dívkou francouzské národnosti. Neuvěřitelně jsme si sedly – po osobnostní stránce. Pokoje byly brány jako čistě soukromý prostor, tedy tam kromě obyvatel směl pouze organizátor. Účastníci se pohybovali ve věkovém rozmezí 15-18 let.
A na závěr se sluší uvést nějaké shrnutí. Za dva týdny, kdy za mou existenci platil většinově Goethe-institut, jsem se naučila pár velice zajímavých německých slovíček, pár gramatických jevů, poznala jsem velmi mnoho lidí z velké části světa, navázala nová přátelství, velmi výrazně jsem si zlepšila angličtinu, nalovila jsem vzorky planktonu z alpských jezer (velmi doporučuji), kochala se horami, skálami, výhledy. Rozhodně se vyplatilo absolvovat tuto možnost trávení letního času a nedovedu si představit jinou nebiologickou činnost, kterou bych mohla dělat a byla by lepší.
