Víte, jak vám tu a tam v mailu vždycky přistane jakési „Bee important“? Abych trochu osvětlila, co to vlastně je (pokud vám to za tu dlouhou dobu uniklo): jedná se o spolupráci mezi gymnázii z Klatov, Orlové, německého Viechtachu, slovenského Prešova a školy ze španělské La Carloty. Až na Prešov už se ve všech školách uskutečnilo jednotýdenní setkání, během kterého studenti poznávali nejen včely (hlavní téma projektu), ale hlavně odlišné kraje a kultury.

No a tak druhý zářijový týden vyrazila naše osmičlenná skupinka na východ. Pendolinem jsme v neděli večer dosvištěli až za dalekou Ostravu a v Orlové pak nalezli náš nový domov (tedy až po tom, co jsme nalezli klíče k němu :D). V první chvíli jsme prodělali menší šok, jelikož to nebylo nic jiného, než dnes již nepoužívaná škola. Po dlouhé cestě jsme ale rádi přijali i nocleh na matracích ve starých učebnách druhého patra. Záhy jsme taky přišli na to, že mít přes noc celou školu pro sebe není vůbec špatné (no kdo to může říct?).

Měli jsme se tak dobře, že už následující den začalo naše vstávání na poslední chvíli. Do školy jsme ale přišli akorát na zahájení, po kterém následovalo dopoledne plné poznávacích her. Po obědě došlo na podle mě zajímavější bod programu – prohlídku po Orlové, město hornického regionu plné paneláků, tak odlišné od našeho domova, a právě proto tak zajímavé.

Toto „betonové město“ je zasazeno do krásné přírody, kterou jsme se vydali poznávat hned následující den. Naše skupinka sestávala ještě z pěti Slovenek a jejich učitelů. Společně jsme zavítali do firmy vyrábějící úly, kde se každému dostalo možnosti vyrobit si rámeček na plástev a ochutnat spoustu medu. Po obědě jsme poháněni hrdostí zdolali Praděd (protože na Šumavě prý nemáme „žadne pořadne kopce“ a to jsme náhodnému kolemjdoucímu museli vyvrátit). 

Ve středu byla na programu další návštěva firmy, tentokrát farmy Bezdínek, kde pěstují ta nejlepší rajčata a okurky (těch jsme společně za den slupli pět kilo). Odpoledne se nás, studentů z Klatov, ujaly naše ambasadorky – děvčata z Orlové, od kterých jsme pomalu ale jistě začali chytat přízvuk.

Program se začal schylovat ke konci, na který se nikdo moc netěšil. Každopádně přišel čtvrtek, a tedy zlatý hřeb: Ostrava. Ještě před ní ale prohlídka šikmého kostela (přesně toho, po kterém se jmenuje ta kniha Šikmý kostel), ten si pohrál s hlavami (a možná žaludky) nás všech. Co naše žaludky ovšem rozhodně potěšilo byla ochutnávka zákusků z Marlenky, kde jsme nahlédli i do výroby. Obtěžkáni krabicemi s medovými dobrotami jsme se nasoukali do autobusu a vyrazili z Frýdku-Místku do Ostravy. Ta na mě nepůsobila jako zašedlé město, jak známe z vyprávění, naopak je podle mě vidět snaha místních ji zvelebovat. Samozřejmě jsme zavítali do areálu Dolních Vítkovic, který nás zaujal nejen výkladem pana průvodce, přátelé.

Poslední den jsme z první poloviny strávili ve škole, kde jsme si vyrobili další rámečky do úlu, tentokrát už ovšem sami. Orlovští nám na ně pak pomohli připevnit obrázky s informacemi o včelách a obdrželi jsme velkolepý dar: včelí úl. Den se přehoupl ke druhé půlce a byl čas ji strávit cestou domů. Nutno podotknout, že s asi metrovým úlem byla o mnoho zábavnější.

Celkově byl týden v Orlové skvělý. Tahle destinace možná zní poněkud neobvykle, ale rozhodně jsem si rozšířila obzory a hlavně: načerpala skvělé vzpomínky a získala nové přátele.

Takže, až zase přiletí mail, který vás bude zvát na nějaký pobyt, rozhodně do toho jděte (ale nechte mi jedno volné místo!).