Milí čtenáři,
vítáme vás u poslední otázky letošního roku. Tato otázka bude v duchu vánočním, abychom se pohodově naladili na blížící se den D.
Vánoce jako svátky klidu, míru a setkání se svými nejbližšími by měl milovat každý. Bohužel v dnešní době to bývá spíše období plné stresu, shánění hromady dárků a neustálého honu udělat všechno naráz, což nejde. Vánoce pro mě jako malého byly spojené s mísou ovoce a buráků, červeně ozdobeného stromečku, maratonu filmů Harry Potter a návštěvou mé tety, která se však nikdy netrefila do našeho vkusu a tak jsme přidali dárek na hromádku nevyužitých věcí. Někdy si přeju, aby to takto bylo i nadále.
Nyní mám problém si uvědomit, že už jsou za námi tři sváteční neděle a zbývá pouze zlatá neděle. Nemám ještě několik dárků a teď už nemohu nic objednat přes internet, protože to prostě nestihne dorazit včas. (Doufám, že nejsem jediný, který je na tom s dárky takhle špatně.) A ani filmy Harry Potter nedokážu zkouknout za tři dny.
Měli bychom se držet myšlenky, že jsme zvládli absolvovat další rok a nyní máme zpomalit a odpočinout si, jelikož si to všichni zasloužíme. Je těžké nevidět Vánoce v reklamách, kde nám je vnucují přespříliš. Jsou tam falešné a nevystihují krásu těchto svátků. Možná proto mi plně nedochází přítomnost Vánoc, společnost tak moc pospíchá, že Vánoce vidí jen jako povinnost, kterou si zaškrtnou ve svém diáři.
Za celou redakci bych vám chtěl popřát poklidné svátky plné lásky, relaxace a krásných dárků. Také přeji příjemné počtení poslední otázky do sborovny roku 2023!
PS: a samozřejmě hodně dobrého jídla a cukroví 🙂
***
Naše poslední otázka, kterou jsme položili učitelům, zněla: “Jaké jsou vaše tradice/zvyky během Vánoc?”
V první řadě bych rád zmínil, že mám vánoční svátky ve značné oblibě. Znamenají pro mě příležitost alespoň na pár dní nemuset nikam cestovat a pobývat více doma, což se mi ve zbytku roku nedaří. Velmi rád v té době navštívím své blízké a také vzpomenu na ty, kteří tu s námi bohužel již nemohou být.
Pokud jde o tradiční vánoční zvyky, tak na Štědrý den jednoznačně preferuji k večeři kapra a bramborový salát. Před zmíněnou večeří si chodím pravidelně zaplavat do řeky či pískovny.
Velmi rád využiji vánoční svátky k lyžařským radovánkám na sněhu a také k dalším sportovním aktivitám s kamarády.
Rudolf Salvetr
S tradicemi se to u mě má jako u většiny lidí – baví mě si o nich číst, dívat se na ně, poslouchat o nich, ale už ne tolik je provádět. Přesto jsou takové, jimž se nelze vyhnout, ale i takové, které se dají provádět, možná i vyvádět s chutí.
Poslední dobou jsem našel například zalíbení v anglickém vánočním pudingu. Dá se připravit poměrně snadno a postupně se do něj během čtyř týdnů před Vánoci (tak velí tradice) dá nalít dost tvrdého alkoholu. Nakonec se poleje alkoholem a zapálí. Myslím, že tato tradice vhodně integruje výuku biologie, chemie, fyziky, angličtiny a dějepisu (vzniklo to ve středověku, což je cokoliv před rokem 1980).
Zajímavou českou tradicí je Rybova vánoční mše Hej mistře. Kromě jiných zajímavostí spojených například s nedalekými působišti jejího autora je důležité její určení – pro vánoční noc před 25. prosincem, tj. narozením Páně. Tuto mši lze však slyšet celý prosinec a ještě začátkem ledna (cca do Tří králů). Při provedení této mše jsem v různých obsazeních mnohokrát účinkoval (většinou zpěvem ve sboru, ale taky hrou na kontrabas) a mám s ní spojeno mnoho překrásných zážitků. K nim patří zmrzlé prsty, které po rozmrznutí zčervenají, protože si vzpomenou, že 40 minut čistého času drtily kovové dráty, močení do sněhu po 3 skleničkách grogu na Javorné, autobus rozbitý sboristy v Kašperských Horách, upadlou krytku z bodce, tuším taky na Javorné, příšerné přežrání cukrovím u Sv. Antonína za Nalžovskými Horami, řízky v Pačejově, ale taky přeplněné plzeňské Peklo nebo jediné provedení, při kterém bylo teplo i venku – závěrečný sbor, tzv. šluschór, na sborovém festivalu v Odrách na konci června před 25 lety, a mnoho vzpomínek na zpěváky – sólisty různého věku, pohlaví a věhlasu (například Michal Röhrich ze Znouze). Kdo nikdy neslyšel, neviděl, nezpíval nebo nehrál „rybovku“, jako by nebyl… Ale sedět doma v teple u pohádek samozřejmě taky není špatný.
Štěpán Špád
Vánoce jsou pro mě především rodinným svátkem. Slavíme je v tradičním duchu. Štědrý večer slavíme s širší rodinou. Po návštěvě bohoslužby v kostele, máme tradiční večeři s kaprem a salátem a po ní u stromečku hrajeme a zpíváme koledy. Vánoční prázdniny vnímáme jako čas setkávání s lidmi, se kterými jsme se už delší dobu neviděli. Vánoční svátky mám moc ráda, i když přípravu provází mnoho shonu. V těchto dnech si víc než kdy jindy vážím své rodiny a přátel.
Olga Byrtusová
Vánoce jsou pro mě v téhle době spojení pohanských a křesťanských zvyků dohromady, vnímám je už několik let jinak, než jak jsou nám prezentovány zvenčí. Vidím v naději v konec zimy, tak jak to měli naši předci ohledně slunovratu. Zima musí být, abychom si pak mohli dovolit další “prostředky k životu”, které nejsou během mrazu k dispozici. A pak tam vidím trochu křesťanství, které si ale myslím, že se do pohanství také dotklo. Nachází se v něm narození něčeho nového, ať už se to jmenuje Ježíšek nebo jakkoli jinak.
Vánoce v dětství byly rozhodně kouzelnější, bohužel v dnešní společnosti jsou viděny jako vědomé povinnosti, které když člověk udělá, tak ho tolik neuspokojí kvůli neustálému stresu. Chceme, aby náš život a život našich blízkých byly zachovány a třeba tyto svátky jsou možnost k tomu, abychom objevili lepší duchovní cestu a díky tomu by materialistická stránka Vánoc ztratila hlavní slovo. Toto období pro mě znamená osvobození se od chaosu a jako spojení se s přírodou.
Anonym