Je lesem les, když padne jeden strom?
Je člověk sebou, když v duši má hrom?
Je lesem les, když padne strom další?
Je člověk sebou, když stává se starší?

Kolik stromů pokácet by lesem nebyl les?
Kolik duše sebrati, než z člověka je pes?
Kolik lesa vypálit, než les naprosto zničím?
Kolik sebrat vzpomínek, než člověk bude ničím?
Kolik lesa lesu sebrat, než les lesem není?
Pro člověka otázka pak podobné má znění.

Co člověk podstoupil, jak moc se zvrhnul,
Aby sám sebe do temnoty strhnul.
Co musí ztratit, jak daleko zajít,
Aby se v zrcadle nemohl najít.

Vedle mé otázky otázka jiná,
mysl mou oplétá jak réva vinná.
Lze-li vzít člověka, sebe mu vzít,
Šlo by se otočit, v druhý směr jít?

Vzít nic, část člověka, nic tu část dát,
Kolik je potřeba, musím se ptát.
Kolik je potřeba zasadit stromů,
Les by byl obnoven, vrátil se domů.

Bude les z louky, když dost stromů dáme?
Bude to jiné? My otázku máme.
Bude z nic člověk, když dáme část hraniční?
Vznikne z nic člověk, jak známe ho, tradiční?

Otázka zůstává, odpověď není.
Pro ničí život přec nic nikdy mění.
Naleznem odpověď? Jaká jen bude?
Až my ji poznáme, co jen z nás zbude?