Měsíc knihy z pohledu učitelů

Milí čtenáři,

vítám vás u třetí otázky do sborovny roku 2024.

Jaký je váš vztah ke knihám? Čtěte pravidelně a sleduje vydání nejnovějších knížek nebo jen o víkendu se doma zachumláte do deky a s teplým nápojem se necháte pohltit příběhem? A nebo se vaše poslední přečtená kniha jmenuje Honzíka cesta?

 Ptám se, protože březen je Měsíc knihy!

Jeho historie sahá až do druhé poloviny minulé století, přesněji do roku 1955. Tehdy komunismus se se svým vlivem pokusil použít čtení jako nástroj osvěty a ukázky, že pokud člověk bude číst, tak se stane vzorovým příkladem správného komunisty.*

 Čtení je každodenní součástí našich životů, ale jen málokdo v této zrychlené době popadne knihu s pevnou vazbou. (Pokud nejste maturant a ještě teď nedoháníte maturitní četbu. Já to určitě nejsem.)

 Teď vám všem přeji hezký zbytek měsíce věnovaný čtení a krásné počtení otázky do sborovny <3

***

Volný čas velmi ráda trávím s dobrou knihou. Když jsem byla na střední škole, četla jsem hodně klasiku a historické romány. Později to byly detektivky. Teď mi moc času na čtení nezbývá a tak jsem celkem vybíravá. Poslední dobou čtu hodně bibli. Stačí přečíst malý úryvek a člověk má o čem přemýšlet celý den. 

Olga Byrtusová (učitelka němčiny a hudebky)


1) Knížka, kterou jsem nedočetl.

Mám takovou zásadu nebo zvyk, že vezmu-li do ruky knihu, také si ji přečtu. Celou. Od tohoto pravidla se neodchyluji prakticky nikdy. První (a myslím že i poslední) výjimkou byla kniha s názvem Chůze od rakouského autora Thomase Bernharda. Do svého čtenářského deníčku jsem si tehdy zapsal „Novela jednoho z předních rakouských autorů, jež byla v mé čtenářské kariéře vpravdě zlomová. Je totiž první knihou, kterou jsem začal číst – a nedočetl. Abstraktnost a zejména podivnost textu mě donutila odložit ho již po 20 stranách.Kniha je psána jako vyprávění v ich-formě, hlavními postavami jsou vypravěč a jeho přítel Oehler, se kterým chodí pravidelně na procházky. Kapitoly ani odstavce či jiné členění
textu neexistuje.“

2) Knížka, na kterou čekám.

Pátý díl Letopisů Vukogvazdské družiny. Máte-li rádi fantasy, rozhodně si sežeňte první čtyři díly, jsou fantastické. Nemáte-li rádi fantasy, ale rádi čtete dobré knížky, sežeňte si první čtyři díly, jsou skutečně fantastické. A pak apelujte na autory, aby po letech vydali slíbený – a stále nehotový  – poslední díl.

3) Knížka, kterou jsem přečetl pod lavicí (ne celou, pravda).

Šestý díl Harryho Pottera. Přečíst to hned po vydání bylo zkrátka věcí cti.

Dan Kadlec (učitel angličtiny, němčiny a dějepisu)

O knihách bych mohl psát dlouho, nebo o spisovatelích živých i mrtvých, i o tom, jak se „slavil“ měsíc (tehdy pečlivě cenzurované) knihy za totáče, ale rozhodl jsem se, že si vyberu jednu, ke které se občas vracím. Nemůžu napsat rád, je to spíš takové guilty pleasure. Jmenuje se Oběžník a v roce 1990 ji vydal Jiří Dědeček, známý básník, šansoniér a provokatér. Byl jsem tehdy studentem poměrně konzervativního vkusu a tahle útlá knížečka pro mě byla zjevením – jednak absolutní otevřeností, zajímavým kompozičním řešením, ale i propojením s politickými tématy, která se náhle směla označovat pravými jmény. Oběžník se mi napoprvé moc nelíbil, dokonce mi připadal přehnaně vulgární – ještě jsem neznal Bukowského ani J. H. Krchovského a jiné mistry v tomto oboru. Ale taky mě v dobrém smyslu slova provokoval a nutil mě klást si otázky po smyslu uměleckého sdělení. Dokud jsem učil literární seminář, občas jsem tam s tímto dílkem studenty otravoval. V běžných hodinách si netroufám – opravdu to není četba pro každého.

Štěpán Špád (učitel češtiny a angličtiny)

Pokud jde o četbu jako takovou, považuji ji za zcela zásadní pro obohacení člověka. Bohužel v dnešní době většina z nás  sklouzává k tomu, aby místo po knize sáhla po mobilním telefonu či tabletu, protože tam se děj může zdát na první pohled více strhující a dynamičtější. Osobně se snažím tento nešvar co nejvíce potlačovat a na knihy si najít čas. S ohledem na svou profesi rozhodčího musím jezdit jezdit na zápasy s dostatečnou časovou rezervou, kterou následně trávím právě četbou. Nemohu říci, že bych měl nějakou vyloženě oblíbenou či neoblíbenou knihu. Všeobecně se snažím číst knihy zaměřené na úspěšné sportovce nebo si vybírám knihy dle autora, jehož styl je mi blízký. V posledních měsících se tak postupně prokousávám knihami mnichovského autora Olivera Pötzsche, neboť příběhy schongauského kata Jakoba Kuisla jsou mimořádně čtivé.

Rudolf Salvetr (učitel angličtiny a němčiny)

*(zdroj: Březen – měsíc knihy: Kde se vzal a jak je tomu dnes? Online. Eurozprávy. 2016, roč. 2016, č. 3, s. 2. Dostupné z: https://eurozpravy.cz/kultura/literatura/147597-brezen-mesic-knihy-kde-se-vzal-a-jak-je-tomu-dnes. [cit. 2024-03-20].

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *