Milí čtenáři,

vítám vás u dubnové otázky do sborovny.

Co všechno děláte pro ochranu prostředí? Jaký současný problém je podle vás nejhorší? Dává nám škola studentům dostatečné vzdělání na toto téma? A myslíte si, že je důležité starat se o planetu Zemi? Páni, to jsem vás najednou zahltil otázkami! Nebojte, nemusím mít odpovědi hned, klidně počkám. 🙂

Ale teď vážně. Tyto otázky položila naše redakce našim kantorům a zároveň se v podobném znění vyskytují v našem století ve velkém množství. Pojmy globální oteplování, ozónová díra, kácení deštných pralesů nebo plastový ostrov alias Velká tichomořská odpadková skvrna dnes dokáže vysvětlit každý laik, který nemusel úspěšně odmaturovat z biologie nebo ze zeměpisu.

Ochrana životní prostředí je každodenní činnost (to samé platí i pro čtení knih z minulé otázky), ale moc lidí tomu nemusí dávat velkou pozornost. Pokud jste se procházeli někde po městě, v našem případě po Klatovech, všimli jste si různých nedopalků, láhví, plastů a dokonce i v nejhorších případech pouze jedna ponožka nebo pouze jedna bota. Jak člověk ztratí pouze jednu z páru, nikdy nepochopím. Aby si lidstvo připomnělo důležitost záchrany krásné planety Země, slavíme na její počest Den Země.

Dne 22.4. probíhá tento den, jehož úkolem je více zviditelnit snahy o zlepšení životního prostředí. Začal se konat od roku 1970, takže má dlouholetou tradici (nebudu říkat, že je stará, máme ve škole spoustu učitelů, kteří jsou aktuálně v tomto nejlepším věku svého života.) 🙂 Souvisí s ním recyklace, redukce plýtvání surovinami a mnoha dalšího.

Doufám, že děláte vše pro to, aby naše budoucí lidské, zvířecí a rostlinné generace mohli dýchat čerstvý vzduch. Přeji vám příjemné počtení otázky do sborovny. <3

***

Jedná se o téma, kdy asi není možné vše podstatné shrnout do pár vět, ale pokusím se nastínit alespoň některé myšlenky. Ochrana planety a životního prostředí je samozřejmě důležitá, vždyť se jedná o naše „životní hřiště“. Pokud jej nebudeme udržovat v dobrém stavu, hřiště se zničí a náhrada bohužel nebude možná. V téhle souvislosti je ale nutné zmínit jednu zásadní skutečnost – osobní zodpovědnost. Každý z nás se určitým způsobem podílí na údržbě kvality světa okolo nás. 

Zřejmě nejsnazší možností, jak přispět k lepší kvalitě životního prostředí, je omezit plýtvání. Plýtváme ve všech možných oblastech – mnozí vyhazují jídlo jen proto, že není zcela čerstvé. Zbytečně se obměňuje oblečení, jestliže nám nepřijde dost trendy. Využíváme některé dopravní prostředky, ačkoliv to není nutné. Množství lidí, kteří naprosto nesmyslně využívají automobily pro dopravu na vzdálenosti, jež je rychlejší ujít pěšky nebo dojet např. na kole, je alarmující. 

Nemyslím si, že by v téhle oblasti měla hrát hlavní roli škola. To je pouze přehazování zodpovědnosti na někoho jiného. Základy správného chování by také v ekologické oblasti měla sehrát rodina a zdravý rozum. 

Se zdravým rozumem ale souvisí další záležitosti. Zdravě ekologické chování nelze zaměňovat s ekofanatismem. Je potřeba si uvědomit, že nejrůznější elektroauta a podobné vynálezy zdaleka nejsou tak ekologické, jak by se na první pohled mohlo zdát a jejich dopad na přírodu může být devastující. Velmi podobně to je s rušením jaderných elektráren a jejich nahrazením pomocí elektráren větrných či vodních.

Rudolf Salvetr (učitel angličtiny a němčiny)

Ochrana životního prostředí je docela důležitá věc – jednak v něm všichni žijeme, jednak v něm mají žít ještě následující generace. Proto sami sebe i studenty máme vychovávat k úctě k planetě a jejím zdrojům – pevným (půda), plynným (vzduch) i kapalným (voda). Sám nejsem žádný aktivista, jen se snažím přehnaně nekonzumovat tyto zdroje, čímž se ale sem tam dostávám mimo běžné chápání normality. Co myslíte – nevadí mi to, protože moje čisté svědomí je pro mě důležitější, než co si myslí kdekdo kolem. „Přehnané nekonzumování“ spočívá v tom, že nevlastním auto (a nikomu to neradím a nikoho nesoudím, kromě těch, kteří pálí fosilní paliva ne pro dopravu nebo výrobu, ale čistě pro sport a zábavu), takže se dopravuju pěšky nebo hromadnými prostředky, eventuálně někoho přesvědčím, aby mě odvezl – ale to už je krok navíc, který zaručuje, že vždycky dvakrát zvážíte, jestli je to fakt nutná cesta. Jinak zastávám tezi „stabilitas loci“ – kdo mě někde chce, ať si mě tam doveze. Zbytečně netopím a teplou vodu používám spíš výjimečně. Lítám málo (za oceán jen jednou). Skoro nejím maso – živočišná výroba zatěžuje planetu mnohem víc než rostlinná (a taky to není zdravý). Třídím odpad, když to jde, a piju vodu z vodovodu. V celkovém obrazu to ale nic moc nevytrhne, proto je důležitější otázka, co nám dává škola.

Školy obecně (nejen naše) sice dávají nějaké (a doufám, že dostatečné) vzdělání, ale praxe je jiná. Vím, že zase se svými názory nepotěším, ale například parkoviště pro studenty je nadbytečné – způsobuje, že do školy jezdí autem i ti, kdo to vůbec nepotřebují. Příkladem budiž Dánsko, které potichu ruší parkovací místa ve městech při úpravě veřejných prostorů, protože neplatí „čím víc aut, tím víc míst“, ale „čím míň míst, tím míň aut“. Mnohé školy organizují kurzy ve sportech, které jsou pravým opakem ekologického přístupu k planetě (lyžování). Ve školních jídelnách se vaří často tak, že si vybíráte mezi „masitým pokrmem A“ a „masitým pokrmem B“. Pokud se šetří zdroje (svícení, topení), není to kvůli životnímu prostředí, ale kvůli rozpočtu. Prostě rezervy by se našly, ale nevím, jestli se někdy vytvoří dostatečný konsenzus pro jejich odkrytí.

Závěrem chci napsat, že jsem jako žižkovská píseň práce – nikoho k ničemu nevyzývám, jen odpovídám svým vlastním subjektivním názorem na otázku do sborovny.

Štěpán Špád (učitel češtiny a angličtiny)

Myslím, že „zelené“ problémy jsou obrovské, ale zároveň do značné míry neřešitelné – minimálně tedy do té doby, dokud na planetě bude tolik lidí, kolik jich na ní momentálně je. Různé green dealy a podobné pokusy vidím spíše jako lobby než skutečnou šanci na řešení. Zároveň považuji za rozumné, aby si každý člověk zametl před vlastním prahem a zkusil se chovat na úrovni jedince udržitelně. Myslím, že informací mají všichni více než dost a stačilo by jen vzít rozum do hrsti a místy se trochu skromnit…

Dan Kadlec (učitel angličtiny, němčiny a dějepisu)