Neexistuje jedna věta nebo fráze, která by ji přesně popsala. Můžeme ji zažít v životě stokrát v různých podobách a vědět, jaké to je/má být, ale jakmile musíme použít naše slova, dojde nám, jak málo ji známe. 

Zkusme si přiblížit a trochu vysvětlit, co to ta láska je.

Láska je různorodá. Získáváme ji od přátel, rodiny, domácích mazlíčků, našich milostných partnerů a také od sebe samých.

Láska je stejnorodá, od mazlíčků je stálá a oddaná, od rodiny by měla být bezpodmínečná a od přátel vždy podporující.

Láska nezná hranice, můžeme jí být tak zaslepení, že bychom udělali cokoliv, abychom někomu pomohli. 

Láska zná hranice hlavně v momentech, kdy nás druhá osoba přestane milovat a my odejdeme, protože máme právo na lásku pořád a ne jen její přetvářku. 

Láska je samozřejmost, každý z nás si ji zaslouží, bez ohledu na naši minulost.

Láska není samozřejmost, když nám někdo hodně ubližuje, přestože jsme řekli dost a vyjádřili náš pohled na věc. Kdyby nás ten člověk skutečně miloval, proč by nás ranil nadále a nehodlal změnit svoje chování?

Láska je prostá, žije v nás a ve všech věcech v našem okolí, příroda to tak zařídila. 

Láska je komplikovaná, můžeme se buď zakoukat do spousty různých lidí a totálně přehlížet osobu, která by měla být s námi a je pro nás tou pravou. Nebo se lpíme na neustále jednoho člověka, i když někde uvnitř sebe dobře víme, že nikdy to nebude takové, jaké bychom si přáli. Někdy můžeme být ve vztahu s jedním člověkem a milovat ještě někoho dalšího. V nejhorším případě přijdeme na naše pocity příliš pozdě; daná osoba odejde, nejhůře zemře a my ztratíme příležitost říct jim pravdu. 

Láska je osud, když potkáme jednoho dne člověka, se kterým to okamžitě klikne a nemusíme řešit, jestli to má podobně, vycítíme to z nich. A chceme je mít ve své blízkosti.

Láska je však i náhoda. Někdy se nám vše může kazit a z ničeho nic se před námi objeví osoba, kterou bychom jinak nepotkali bez pomoci smůly. Někdy se však můžeme zamilovat do dvou osob najednou, aniž bychom chtěli.

Láska nemá logiku, někdy vrána k vráně sedá, jindy se zase protiklady přitahují. Každý nový vztah začal jinak a probíhal jinak. Nikdy nezažijeme dva stejné vztahy. Pokud ano, něco je špatně.

Láska má logiku, jestliže se odmala známe s někým a bavíme se s nimi deset, dvacet, třicet let, potom rozhodně dává smysl, že se milujeme navzájem.

Láska je povzbuzující, když nám ji naši nejbližší dávají bez obtíží a pravidelně najevo. Díky ní lidstvo přežívá a léčí rány.

Láska může být i zničující. Můžeme někoho milovat tak dlouho, až nás to vysílí, jelikož nám to nebude ten člověk vracet a nebude se snažit chování k nám změnit. Jenže pro ně bychom udělali cokoliv, proč jim nedat další šanci, třeba to tentokrát bude jinak, ne?

Láska je konkrétní, lze ji dát najevo objetím, polibkem, vzpomenutím ve formě dobroty nebo prostým vyslechnutím.

Láska je abstraktní, nelze ji definovat jedním pevným ustálením, nelze na ni sáhnout ani vidět. Můžeme ji pouze vnímat v našich srdcích. Pouhé připomenutí o naší lásce k danému člověku můžeme někomu zlepšit náladu.

Láska je magie, kdy nechápeme, proč nás zrovna tito lidi oslnili. A nevadí nám, pokud nikdy nepřijdeme na důvod proč. Je to tak úžasný, že je netřeba se ptát a zkoumat to.

Láska je chemie v mozku, spustí reakci a odešle oxytocin a endorfíny do naší krve. Naznačí nám, že naše mozková aktivita se nepatrně změnila. (Jestli rozumíte chemii a biologii více než já, gratuluji)

Láska je individuální. Někdo preferuje přátelé před milostnými vztahy, někdo zase vyhledává pouze romantiku. Jiní zase nejvíce potřebují svou rodinu. Někteří by se pro ni obětovali a jiním došlo, že se bez ní obejdou. Všichni by měli mít zdravou lásku k sobě, protože jen ta jediná nás může zachránit před katastrofou a špatným rozhodnutím. Pokud bychom nenašli lásku nikde jinde, tak budeme mít vlastní jistotu v sobě, že jsme milováni sami sebou.

Láska je společenská, každá nová komunita, skupina, třída či rodina nám dají nové poznatky do života. Učíme se v nich, jak pracovat a fungovat mezi ostatními a ne jen sami se sebou. Jestliže si padneme ve skupině do oka, můžou vzniknout přátelství a láska.

Láska je- ….? Láska tedy je-..? Láska je láska! 

 Páni, vidíte? Nepřišli jsme na to. Ha ha ha, to je super! A o tom to celé je, pro každého láska znamená něco jiného. Nám nezbývá nic jiného, než si na to přijít sami.

 Nebojme se milovat, dávat světu šanci, protože jednou nebudeme mít možnost a náš čas nadejde. Ukažme dalším generacím, že láska léčí. Ukažme jim, jaké to je milovat a být milován…