Každý den se probudím s myšlenkami na něj, 

Myslím na každou chvíli s ním,

Jakoby celej svět byl poblouzněnej,

Ale čím to fakt netuším.

Procházím se v té rozkvetlé aleji myšlenek,

Doufám že i on tohle zažívá,

A na společné zážitky nezapomíná,

Jak já na jeho něžný dotek.

,,Černobílý svět rázem se promění,

Když do místnosti vkročíš ty,

Nic jiného mi za život nestojí,

Jen políbit tvé jemné rty.”

Tuhle sloku říkám mu do očí,

Doufám že i on to vidí jak já,

V jeho očích vidím plamen hořící,

Do kterého zadívat se lehce dá.

Poslední slova řekne jen,

„Líbíš se mi, je to snad hříchem?”

Na to mu snad odpovědět lze len,

„Asi jsme hříšní oba, a doufám že navždy budem.”

Tahle básnička láskyplný konec má,

Co to ale pro nás znamená?

Snad jen jednu odpověď na tohle znám,

Líbíš se mi, ale co bude dál?