Ráno vstanu a vyrazím!

Ale kam, ptáte se?

Na institut komunikačních studií!

Kamarádka vlak skoro nestihne,

naštěstí České dráhy nezklamaly

a celou situaci pár minutami zachránily.

Jakmile do Prahy dojedeme,

metrem se přesuneme,

na fakultě se objevíme

a v točitých dveřích uvízneme.

Dostaneme se ven,

přesto je náš plán zmrven.

Jsme na opačné straně 

a v jiné pražské čtvrtině!

Neváháme, běžíme, nestíháme,

vystupujeme, kráčíme, v klidu sedáme.

Před začátkem zvuk se šíří,

celkový dojem prostředí víří.

Sál je plný, spíše přehlcen,

lidi se tu cítí v pohodě,

do té doby, než dlouho stojíte

a cit v nohách ztrácíte.

Představí se nám nejdříve mediální studia,

která profiluje různá individua.

Smích zazní každou chvíli,

přednášející jsou fajne.

Zmínka předmětu o videohrách mě probere,

na tváři úsměv vykouzlí,

když si tady člověk dobře vybere,

jeho charakter to posílí.

Dále nastoupí žurnalistika slavná,

jenž je zprvu dost komplikovaná.

Moje první názory na ní se roztříští,

a velký strach vyvolá. 

Mediálky vypadají jako volba správná.

O marketing nestojíme,

proto už odcházíme.

Odbude třetí hodina odpolední,

prohlídkou školy přece nic nezkazíme.

Nebe zčervená a zoranžoví,

zatímco se do malé třídy posadíme.

Zdejší studenti mě pře

že žurnalistika je přece jen volba lepší.

Nadšením míříme na Václavák

a pak směr domov,

v Praze to vypadá,

jakoby se zde odehrával nějaký slaďák.

Těším se, až zde bude žít

a své přátelé poblíž mít.

Společně bydlení

zní jako život neskutečný.

„Jestli někdy s Erasmusem odjedu,

a skončím v Mexiku,

vadilo by vám, 

že bych cestou zpět mazlíčka přitáh?”

„Můžeš přivést mexického naháče,

ale pouze toho jediného správného.

Není přece mexický naháče jako mexický naháč!”,

vypadne z kamarádky skutečné moudro. 

Projdeme kolem obchůdku,

který ve výloze má mou oblíbenou figurku.

Krteček! zvolám jak na lesy,

zažívám znova své dětské časy.

Kamarád mě vyblejskne,

pocit přijmutí mě poleje.

V životě jsem nebyl v Bageterii,

naše kroky tam i tak míří.

Tolik možností na výběr,

těžké se rozhodnout, 

vše vypadá chutně

jedno mě však zaujme hodně.

„Ty jsi nebereš bagetu, ale salát, vážně?”

Jedna kamarádka nás dřív opustí,

aby to dojela do malé vesničky.

Venku se definitivně setmí,

dnešek končí epický.

Škola byla skvělá,

cesta tam i zpět se přežila,

jídlo dobré, přátelé úžasní,

co víc si přát?

(teď se jen dostat na žurnalistiku a bude to ještě lepší)