První den školy, slyším dobře? Po půlročním nicnedělání po mě chcete abych šla do školy? Po půl roce vstávání okolo 9-10, mě čeká krutá realita budíku, který zvoní už v 6.

Dobře… Nádech, výdech hlavně klid …

Je to první den všechno bude Ok. První den jsem si fakt užila, viděla jsem svoje spolužáky po dlouhý době a cítila se fakt dobře.

Z mého pomyslného obláčku štěstí mě však shodil hned druhý den.

Množství učiva a mnoho někdy velice nesmyslných požadavků, které se na nás snesli ze všech stran, bylo tolik, že by se v nich dalo plavat. V tu chvíli mi bylo jasné, že druhák nastal a rozhodně to nebude procházka růžovým sadem. 

To, že budu muset zařadit nejvyšší rychlostní stupeň bylo jasné po testu z matematiky. Samozřejmě za 5 jak jinak, že? 

Dobře, jistě nyní se ty chytřejší chytají za hlavu a říkají si, že v matematice nevynikám.

Fun fact: Ne všichni lidé jsou prudce inteligentní …

Je vidět že jsem na škole druhým rokem, dokonce jsem schopna i dobře najít třídu, do které mám jít. Ne vždy samozřejmě…

Největší test je pro mě dojít z přístavby do učebny robotiky. Přijde mi, že se jedná o běh na 1500m s překážkami . Ve chvíli, kdy vstoupím do učebny jsem zpocená a unavená, konečně dosednu na židli a oddechuji. Asi po 1 minutě přichází spolužačky s tím, že jdou do bufetu. Mám chuť vraždit, ale bagetou od paní Homolkové nepohrdnu. 

S plným břichem a krátkou motivační řečí od paní Homolkové, jsem zase plná energie a připravená s tímto rokem poprat.