Ten, kdo si ještě vzpomíná na tištěného Psance už tuší, co ho v dnešním článku čeká. Je to tak! Oblíbená série Otázky do sborovny je zpět! Od teď se tedy každý měsíc můžete těšit na originální odpovědi učitelů na naše všemožné otázky a témata. Kdybyste se i vy chtěli učitelů na něco zeptat, není nic jednoduššího, než nám napsat buď na našem novém instagramu @psanecgjv, nebo pod článek do komentářů. Tentokrát jsme se učitelů zeptali na jejich vzpomínky na léta v lavicích, takže už vás nebudeme zdržovat a užijte si čtení.
Vzpomínky na léta ve školních lavicích se zdaleka nevážou jen k lavicím, ale i k exteriéru v poměrně širokém okolí. Například kvůli obsazenosti tělocvičen základní školou jsme mívali na gymplu pravidelně tělocviky jen ve středu, ale vždycky ve formě dvouhodinovky. Jeden rok jsme navíc chodili cvičit například do sokolovny, jindy na Husovo náměstí do tělocvičny ISŠ apod. Jednou jsme museli pravidelně střídat tělocvičnu s venkovním cvičením bez ohledu na počasí – vždy jedna středa v tělocvičně, jedna venku. Stalo se taky, že jsme byli venku, ale na hřišti ležel čerstvý sníh. Náš tehdejší učitel, budiž mu země lehká nejen v zimní době, zavelel, že poběžíme na hřiště v Lubech. Po cestě parkem a dál, kde ještě zdaleka nevedla dnešní udržovaná cyklostezka, jsme v bundách a čepicích vyrazili za vlhkého sněžení do Lub. Netrvalo dlouho a uslyšeli jsme za sebou známý zvuk – učitel jel za námi na svém jednostopém vozidle značky Babeta, práskal knírem a pobízel k vyšší rychlosti. Když jsme dorazili do Lub, nechal nás párkrát oběhnout fotbalové hřiště, taky mokré a poněkud zasněžené, pak nastartoval opět „bábu“, skočil na ni a odjel ke vzdáleným Klatovům. Naše plahočení nazpátek už tedy neviděl, ale bylo nutné dorazit včas kvůli další výuce… byly to šťastné doby, kdy jsem si zcela zásadně uvědomil, že chtěl-li bych se kdy ve svém životě stát učitelem, určitě nebudu učit tělocvik.
Štěpán Špád
Jsem “silný ročník 70”, proto lavice v gymnaziální třídě, kam jsem patřila, čítaly na 35-40 studentů. Vyučování v takovém množství studentů probíhalo různě v závislosti na osobnosti vyučujícího a jeho schopnosti nás zaujmout.
Nejvíce pozornosti vždy získal náš oblíbený pan třídní učitel Jirka Chvojka. Hodiny angličtiny, které nebyly dělené jako jsou dnes, okořenil svým osobitým smyslem pro humor a často neváhal doplnit významy slov a frází skvělou pantomimou. Ačkoliv naše učebnice angličtiny byly černobílé a tematicky šedé, pan učitel nám angličtinu krásně polidštil. Ani systematičnost jeho výuka nepostrádala. Vzpomínám, jak do hodin chodil s velkými černými deskami, ve kterých měl přesnou osnovu ústního zkoušení podle lekcí psanou vlastnoručně psacím strojem. Často donesl i kotoučový magnetofon, ze kterého pouštěl písničky Simona a Garfunkela a my halasně zpívali s nimi: “A winter’s day, in a deep and dark December… .”
Dodnes se svými spolužáky vzpomínáme nejen na život v lavicích, ale i mimo ně. Školní výlety s mnoha kilometrovými výšlapy, páteční odpoledne na školním hřišti s baseballem, výsadba stromků v lese nebo sběr kamene v Habarticích, to vše pro nás třídní obstaral a díky tomu náš třídní kolektiv dodnes žije.
Proto bych ráda i dnešním studentům vzkázala: jezděte společně na výlety, sportujte společně a držte pohromadě. Získáte tak přátelství a vazby na celý život.
Veronika Sedláčková
Zhruba od šesté třídy a pak dále ještě dlouho na vyšším gymplu jsme s partou ve třídě trávili volné chvíle mezi hodinami často nikoliv doháněním studijních nedostatků nýbrž různými „kopacími“ hrami – od trefování houby kopnutím do umyvadla (což byl od katedry opravdový kumšt a zrcadlo situaci právě neulehčovalo), přes fotbálek s plastovým víčkem od PET-lahve (samozřejmě k „velké radosti“ spolužáků v zadních lavicích, jimž jsme posouvali místa k sezení mimo náš špílplac) až po dovednostní disciplínu spočívající v tom, kdo nakope více „nožiček“, přičemž místo míčku nebo hakysáku posloužil opět oblíbený plastový uzávěr. Netřeba dodávat, že s naším narůstajícím věkem samozřejmě narůstal i nevěřícný údiv našich uvědomělejších spolužaček…
Daniel Kadlec