Vážení čtenáři našeho studentského blogu. Chtěla bych vám za celou redakci popřát krásné Vánoce. Užijte si klid a pohodu, ať se v novém roce potkáme všichni plní síly a odpočatí. Nemusíte se ale bát, i během svátků budeme pravidelně vydávat a snad vám prázdniny ještě trochu vylepšíme.
Dnes pro vás máme připravenou oblíbenou Otázku do sborovny, jak jinak než s vánoční tématikou. Přeji příjemné čtení a příští týden čekejte další články.
Vzpomínka na adventní čas
„Už jsme plnoletí“…aneb „Nadšení let 1991 – 2009 s fotem“
Na klatovském náměstí a potom i na faře je teplo, to se však nedá říci o prostorách arciděkanského kostela, kde sice nebylo -13 stupňů jako v Praze při zpívání na Staroměstském náměstí, ale žádné horko zde také není.
Je úterý 22. prosince 2009, nahlížíme do kostela, jsme velmi mile překvapeni, tolik lidí na koncertě našeho gymnaziálního sboru a doprovodné kapely ještě nikdy nebylo…
Začínáme, po jednotlivých skladbách se hlavně zvoní, je to velmi příjemné, nechybí ale ani potlesk. Každou skladbu na správné tóny naladí Adéla Trnková, nikdy neudělá chybu, má přesný
rytmus, výborně dolaďuje, snaží se, aby zvuk zamrzlé příčné flétny byl co nejlepší. Všechno pozorují housličky, Anička Petrová a Markéta Šilhová hrají pod dozorem zkušeného houslisty Petra Maidla. Rytmus nechybí Petře Lofelmannové, ale ani Verče Řezníčkové, připojili se i další muzikanti, ale základní rytmus dřívek prostě není, jelikož si je nejmenovaný skvělý houslista zapomněl vzít s sebou do kostela…
Kostelem znějí nejen sopránky, ale i temné 2. hlasy, mezi nováčky – a mimochodem výborné zpěvačky patří Kristýna Černá z 1.A, za ní ladí nenápadný zpěvák a muzikant, je to Jirka Mayer z QA, zpívá čistě, všechno umí zpaměti a také hraje na několik hudebních nástrojů, nám se nejvíc líbí jeho hra na trubku, a dokonce dokázal secvičit s oktavány a Hankou Hanigerovou závěrečnou vícehlasou píseň….
Za námi září Madona klatovská, určitě nám drží palce..
Program plyne, od písní pro radost…. přes cizojazyčné …….k duchovnímu prostoru…… poslední rozsvícená svíčka patří vánočním písním a koledám…..A už je tu závěr koncertu…………nechceme být smutní, ale asi trochu budeme, neboť letos v arciděkanském kostele hraje naposledy kapela složená z jedné třídy, z oktávy A, nestává se to často, ale jsme všichni šťastni, že se tato okolnost stala…. a dali se dohromady….
Těmito nadšenci jsou: kytarista a basista Kája Kovářík, kytarista a basista Kuba Hosnedl, basista Standa Tomšík, flétnistka Adéla Trnková, flétnistka Šárka Komrsová a zpěvačka z oktávy B Verča Řezníčková.
A co asi mnozí nevíte???? O Vánocích 2009 účinkovalo na koncertech 45 gymnaziálních studentů, sice byla velká zima, ale všechny vánoční koncerty se skutečně povedly.
….. Loučíme se, jen svíčky září tmou….
Libuše Bělohoubková
Vánoce se studenty pro mne znamenají vždy a jen přelom roku. jsem rád, když máme hotovo a do nového roku vždy jdeme s čistým štítem. Líbí se mi zpívání u stromku, nebo když byla sbírka a… líbí se mi studentská radost. Ona rozzářená očka ve smyslu očekávání příchodu „volna“, které mnohdy volnem ani není. Studenti mají radost a vidět radostného studenta nebo žáka (ať už se těší na volno nebo na dárky) je největším požitkem kantora. Proto mám rád (i když Vánoce moc rád nemám) všechny studentské vánoční oslavy a „to“ období. Jak kdysi řekl jeden z bývalých studentů… Navidad – no estrés, no prueba -solamente bienestar … a tak si představuji další Vánoce se studenty.
Jiří Morava
Opět nemám, co bych napsal. Vánoce se ve škole moc neslaví a mám pocit, že ne úplně rády vidí – narušují totiž obvyklý sled zkoušení a písemek.
U vědomí této skutečnosti jsem jednou naplánoval zimní fotovýlet, ale až po skončení výuky, tj. 23. prosince, kdy už se do školy nechodí. Plán byl takový, že se sejdeme v 6 ráno, odjedeme autobusem na Kašperské Hory a pak půjdeme do Sušice. Předběžně se přihlásilo asi 7 lidí, takže to mělo cenu. Co čert, Mikuláš, anděl ani Ježíšek nechtěl, 22. večer se konala vánoční gympl párty na Střelnici s kapelou New Kiss. Nepřikládal jsem tomu žádný význam, fotografové před výletem se chovají zodpovědně a určitě si nepůjdou na párty vykalit tlamičky, takže jsem ráno očekával plný stav a nadšení pro fotografické exteriéry (tou dobou mimochodem velmi vděčné). Ukázalo se, že moje důvěra byla přehnaná – na odjezd autobusu se dostavil přesně jeden fotonadšenec. Ten se ale tak snažil, aby mi nebylo líto času, že jsme celou cestu opravdu prošli a strávili focením a kecáním o focení, takže to byl vlastně jeden z lepších fotovýletů, na který dodnes vzpomínám s úsměvem na rtu.
Štěpán Špád