Milý čtenáři, milá čtenářko,
celý tým Psanec doufá, že pro Tebe vstup do nového pololetí byl v rámci možností pohodový. Snad Tě učitelé nepřetěžovali ještě dříve než si vůbec držel či držela vysvědčení. A jako vždy Psanec přináší odpovědi našich věrných učitelů a učitelek, kteří nám odpovídali na otázky s valentýnskou tématikou: Co vy a Valentýn? Máte nějaké zajímavé valentýnské historky (či historky z jiného ročního období s romantickou zápletkou), o které byste se chtěl/a podělit se školním časopisem? Co si myslíte o párech studentů na gymnáziu?

Dobrý den, mladej parlamente (jak píše Karel Havlíček),
děkuji, že jste mě opět oslovili, rád napíšu na toto téma pár řádek:
Já mám osobně svátek sv. Valentýna v oblibě, neboť bývá v obchodech zlevněná čokoláda. Jinak mi ale vadí určitá kýčovitá komerčnost celé této zábavy, takže ji většinou nijak neslavím. Kdysi jsem dostával anonymní valentýnské kartičky, ale tuším, že šlo o dobře vyvedené vtipy – taková karta „na povel“ je trochu bizarní, asi jako zvyk v bývalém Sovětském svazu, kdy si děti navzájem na kartičkách sdělovaly duchaplné poselství „ja chačú s taboj družiť“ (chci se s tebou kamarádit).
Co se týče párů, je to naprosto přirozené a v pořádku. A opět můžu posloužit cizí historkou, neboť ty nebolí:
Za časů ředitele Šmída (toho můžu jmenovat, neboť je v tom nevinně) působil zde jeden učitel, můj pozdější kolega, nyní již penzionovaný, a chodil s jednou studentkou z vyššího ročníku. A tento kolega byl spravedlivě rozhořčen, že jej jeden ze studentů na chodbách nezdraví, a nechal jej předvolat k řediteli Šmídovi. Tento si studenta skutečně povolal a ptal se ho, jak to, že nezdraví dotyčného kolegu na chodbě. Načež student odvětil: „Soudruhu řediteli, já jsem ho pozdravit chtěl, ale on se zrovna objímal s mojí spolužačkou.“ Na to ovšem ředitel neměl odpověď a „případ“ byl uzavřen.
Tak šťastného Valentýna!

Štěpán Špád