Milý čtenáři, milá čtenářko,

letní prázdniny klepají na dveře, proto jsme se při vymýšlení červnové otázky do sborovny chtěli zaměřit na cestování. Kantorům jsme položili následující otázky: Co Vy a cestování? Cestujete rád? Jak vypadá Vaše ideální dovolená? Česko nebo zahraničí? Na horách, u moře nebo po památkách? Na jaký cestovatelský zážitek nikdy nezapomenete?

***

Rád cestuji kamkoliv. A je zcela jedno, jestli cestuji v naší krásné zemi, nebo v zahraničí … jestli soukromě či pracovně. Nejraději cestuji autem – v autě odpočívám a opravdu řídím rád. Je to relax. Nejraději řídím v noci. Po české zemi není potřeba řídit v noci – do Krkonoš, nebo na moji milovanou Vysočinu nebo Moravu stačí vyjet ráno, za chvilku tam člověk je. A do Prahy, když jedu „odpočívat“ a ne za prací – tak vlakem. To je potom výlet se vším všudy. Do zahraničí miluji „poznávačky“ a to nejraději busem – Francie, Itálie, sever. Ale také naší  sousedé Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko… prostě když nejedu jako průvodce, tak se rád vezu.. A co miluji (samo sebou po Španělsku) je jedna dovolená za rok v Chorvatsku – jen se procházet a být u moře. A ideál… dožít se důchodu a pobývat ve Španělsku a Francii nebo Portugalsku. Kdo tam byl.. tak ví proč. A na léto přijet zpět do Česka… je tu nádherně! A zážitky… těch je a doufám, že i bude.

Jiří Morava

***

S ohledem na další profesní záležitosti, kterým se intenzivně věnuji, jsem na cestách v rámci republiky vlastně celý rok snad právě s výjimkou dvou letních měsíců. Troufám si tedy říct, že cestuji celkem rád, ale složitější to je s odpovědí na otázku, jak vypadá má ideální dovolená. Po náročném programu si dovedu docela klidně představit, že strávím klidně dva týdny na pláži, budu plavat a číst knihy. Většinou ale v klidu nevydržím a i dovolenou trávím převážně sportem. Nejdůležitější pro mě je, abych se na dovolené aktivně odreagoval a je mi pak celkem jedno, kde dovolenou trávím. V letošním roce se chystám na řeku do Rakouska, což vždy slibuje určitou dávku adrenalinu a nových zážitků. 

Rudolf Salvetr

***

Jelikož jsem člověk, který, jak píše Miroslav Horníček, nezorganizuje ani nedělní výlet, sám iniciativu k cestování příliš nevyvíjím (a bude to tak i letos v létě), ale zúčastňuju se občas různých cest, které organizuje někdo další. Nejbizarnější místo, na kterém jsem byl v rámci tzv. kulturních styků, byl Ural – před 15 lety jsme s jedním souborem navštívili Jekatěrinburg a Polevskoj (naše bývalé družební město). Na tento zážitek se nedá zapomenout z několika důvodů. To, co jsem nepochopil o ruské společnosti z ruské literatury, jsem naplno zažil při tomto zájezdě. Tehdy jsem ještě pil alkohol a myslím, že mě to zachránilo od mnoha nepříjemností (jakkoli alkohol nijak nedoporučuju). Ovšem některé věci se nedaly tolerovat ani s „chemickou podporou“, například všudypřítomná korupce. Samozřejmě byly i zážitky, které se nám líbily, třeba let letadlem. Pak už to začalo váznout…

Štěpán Špád

***

Cestování patří k mým největším zálibám a – jako u řady dalších věcí – nemám vyhraněnou preferenci, neboli rád vyrazím do hor, stejně tak jsem schopen ležet celý den na pláži a jen v poledne se obrátit z břicha na záda a neurazí mě ani turistika městská. Společný jmenovatel u všech výše zmíněných typů dovči by pak byl ten, že mám rád volnost a minimum striktního plánování (tedy žádná cestovka, itineráře, seznamy památek apod.). Kdybych MUSEL uvést jen jediný typ dovolené, vybral bych vandr v horách – pěkně týden na hřebenech, spaní pod širákem, čaj z ešusu a žádný lidi kolem, to je něco pro mě. Letos se po jisté odmlce opět chystám do Rumunska a už teď se těším jako malej… Myslím, že zajímavých příhod a zážitků mám celou řadu, přičemž velká část se pojí s tím, že pravidelně někde zabloudím. Pokud mám opět vybrat jen jednu věc, asi zmíním výpravu do rumunské krasové oblasti Apuseni, kam jsem vyrazil s parťákem a několika svými bývalými žáky (tehdy čerstvě po 9. třídě). Záležitost sice tuze náročná, ale parta, příroda i počasí nám sedly na 100%, takže si to dodnes nemůžu vynachválit.

Daniel Kadlec

***

Cestovat jsem začal dost pozdě; ostatně dřív to ani moc nešlo. Lákala mě řada míst na světě, bohužel tam většinou cestovky nejezdily anebo to bylo příliš nákladné. Ale dá se to zorganizovat i bez nich, podstatně levněji, ovšem s důkladnou přípravou. Není to pak „dovča“ jako relaxace. Každodenně se musí domlouvat doprava, ubytování, permity atd. A tvrdě smlouvat.

Zajímaly mě hlavně hory a příroda. Což neznamená, že se rád nepodívám i na památky. A taková plavba po moři nebo po Amazonce…

Zážitků by bylo hodně; některé jsem popsal v knize Přes pralesy k ledovcům, těžko vybrat, který je největší. Výstup na sopky Virungy ve Rwandě v doprovodu čety vojáků se samopaly a kulomety? Ukázky bojového umění skoro nahých domorodců na Nové Guineji? Výstup na Kilimandžáro, posvátný Ararat nebo Orizabu v Mexiku? Účast na pravé tibetské svatbě?

Covid to bohužel změnil. Letos zase necestuji nikam, věnuju se zahradě. Ale cestování, poznávání všem doporučuji. Obohatí to člověka opravdu hodně.

Jiří Šlégl