Milí čtenáři,
vítáme vás u první otázky do sborovny školního roku 2023/2024. Tento měsíc jsme se učitelů zeptali: „Kdybyste se měli stát studentem naší školy, kdo by byl vaším oblíbeným učitelem?”
***
Myslím, že bych tu měl v oblibě všechny. Každý člověka někam vede a může mu být vzorem v tom pozitivním i negativním. Bo nesedneme všichni všem. Jsou tu odborníci a lidé, kteří rozumí lidem… Alespoň to tak vidím.. A že se někdy neshodneme. To přeci patří do života a škola nás má na život připravit. Ale přesto odpovím i jmenovitě… Paní Homolková, sice není učitelka, ale … Každý dospělý je učitelem „nás žáků a studentů“
Jiří Morava
Pokud bych byl studentem naší školy, v každém případě bych měl učitele oblíbené některé více a jiné méně. To je zcela přirozené. Jen nerad bych zde hodnotil konkrétní jména. Vždy jsem však velmi respektoval učitele, kteří byli nároční a současně spravedliví. Kromě toho dokázali ocenit dobrý vtip (nebo jej sami udělat) a také se nerozpakovali věnovat studentům čas nad rámec základních povinností.
Rudolf Salvetr
Tato otázka je zdánlivě zbytečná. Oblíbeným učitelem každého by byl on sám, protože každý učí tak, jak se to jemu samotnému líbí. Při hlubším pohledu je to ale složitější.
Vzhledem k tomu, že role žáka a učitele se v mnohém liší, i každý učitel „hraje“ tuto roli specifickým způsobem, který se někdy dost zásadně liší od jeho dávné role žáka i od způsobu „hraní“ (tj. prožívání) této role u ostatních kolegů a kolegyň. Proto mými oblíbenými pedagogy byli (a byli by i nyní) ti, kdo nevytvářejí tlaky a zbytečný stres, ale pouze ukazují cestu; nabízejí, ale nenutí; znají význam soutěží, ale nemají soutěž ve všem; znají svoji hodnotu, ale nemyslí si a neříkají o žácích, že jsou „blbí“, „haranti“ apod.; mají rádi humor, ale ne agresivní a ironické poznámky; mají rozhled o různých tématech, ale nemyslí si, že spolkli, jak se říká, „Šalomounovo hovno“; mluví rádi, ale ne příliš. Kdo to je, není třeba říkat – jména si zajisté dosadí sám každý, kdo je aspoň trochu znalý poměrů v naší škole a jejím pedagogickém sboru.
Při té příležitosti nemohu nevzpomenout některé význačné pedagogické osobnosti z dějin gymnázia. Například profesora Hubeného, který si odmítal pamatovat jména a všechny chlapce oslovoval Pepíčku, zatímco dívky Mařenko. Nebo profesora Gottharda, který v rámci pracovních odpolední na školní zahradě (nyní naproti muzeu, tam, kde se pěstují klatovské karafiáty) přivazoval zlobivé studenty za ruce ve věžičce v rohu. Nebo profesorku Hrbáčkovou, která se zamilovala do (snad bývalého) studenta a denně za ním dojížděla kamsi do světa šumavských samot… prostě máme takové učitele, jaké zrovna máme, a buďme za ně rádi. I když – je třeba zde uplatnit kritérium vstřícné náročnosti, které bych shrnul takto: respektuj svého učitele, ale neváhej na něj vyslovit určité nároky.
Doufám, že jsem něco po svém dobrém zvyku nepřekroutil, a přeju všem úspěšný začátek školního roku a aby se oblíbení vyučující nedívali, kde roste zelenější tráva.
Štěpán Špád
Tato otázka je poněkud ošemetná, protože bych se nerad někoho z kolegů dotkl tím, že ho nevyberu mezi favority. Dovolím si ji tedy trochu otočit – mým neoblíbeným učitelem by byl rozhodně Kadlec, protože by mě nutil při hodinách mluvit s různými spolužáky, někdy i spolužačkami (kterých jsem se vždycky bál) a občas bych se musel i hýbat. Prostě děs.
Dan Kadlec